Vyrazím ze židle a spěchám dopředu tak rychle, jak mi to oteklé nohy a těžké břicho dovolí. Když dojdu ke dveřím, zhluboka se nadechnu a nutím se uklidnit, než otevřu.

Prudce je otevřu, jen abych vzápětí ztuhla.

Zklamání mě zasáhne jako přívalová vlna, když uvidím, kdo stojí na druhé straně, a na okamžik tam jen stojím a bojuju se svými emocemi. Bojuju s tou drtivou tíhou.

Čekala jsem Adriana. Mís