K domu dorazíme dřív, než jsem čekal. Zajedu na příjezdovou cestu a o vteřinu později za námi zastaví auto mých mužů. Vystoupím jako první, obejdu vůz k Sierřině straně a otevřu jí dveře.

Krátce se na mě podívá, věnuje mi slabý úsměv a vystoupí.

„Děkuji,“ řekne znovu.

Hruď se mi znovu sevře a čelist mi zatuhne nad tou stejnou, a přesto vzdálenou zdvořilostí.

Přikývnu a jemně za ní zavřu dveře.

Ivy