Tři měsíce. Nezní to jako dlouhá doba, když se to řekne nahlas, ale stát tady na soukromém terminálu a čekat, až se otevřou dveře tryskáče, mi připadá jako věčnost.

Snad posté přenesu váhu z jedné nohy na druhou, ruce mi vklouznou do kapes, abych je o vteřinu později zase vytáhl. Obvykle nebývám tak neklidný. Nepopocházím. Nečekám a nepřemýšlím, co říct nebo jak to bude probíhat, ale dnes je to ně