Po chvíli se zvednu z pohovky, neklidná a rozrušená. Sedět tam mi nepomáhá. Pokud vůbec něco, tak to jen zesiluje mé myšlenky. Ztěžuje mi to ignorovat je.

Musím se hýbat, tak se zvednu z pohovky a zamířím ke svému pokoji, ale nedojdu daleko a zastavím se. Mé kroky se zpomalí, když můj pohled padne na dveře naproti těm mým, a na chvíli tam jen stojím a zírám na ně, zatímco se mi v hrudi svírá ta