RYDER

Probudil jsem se ráno a necítil se ve své kůži. Můj spánek byl krajně divný. Nejprve jsem jako vždy viděl Zoe, jak volá o pomoc. Měl jsem ten sen pořád, ale tentokrát se mi ji podařilo dosáhnout.

Mluvila se mnou, řekla mi, že její smrt nebyla Parkerova ani moje chyba. A pak mi řekla, že je čas být šťastný, posunout se dál. Tady to začíná být divné, vezme moji ruku a spojí ji s někým, koho ne