Když uslyšel její hlas blížící se, Joshua odvrátil pohled a ušklíbl se: „Řekni mi – kolik peněz ti můj dědeček zaplatil za to, že sis vzala mrzáka jako jsem já? Muselo to být hodně, když jsi ochotná po mně uklízet.“

Wanda klečela na zemi a chystala se srolovat flekatý koberec i se všemi zkaženými potravinami. Když od něj uslyšela tuto otázku, odpověděla klidně: „Podle mého táty si naši dědečkové slíbili, že pokud budou mít děti opačného pohlaví, vezmeme se. Kvůli tomu vaše rodina zpočátku z dohody vycouvala.“

Když to takhle řekla, znělo to, jako by to Leeovi udělali, aby splatili dluh její rodině.

Na Joshuově spánku pulzovala žíla. „Zeptal jsem se tě, co tvé rodině můj dědeček nabídl jako kompenzaci – nesnaž se chodit kolem horké kaše!“

Navzdory dohodě mezi jejich rodinami se nikdy předtím nesetkali, takže mezi nimi očividně nebyly žádné city. Teď, když ztratil zrak a chystal se ztratit všechno ostatní, jaký smysl mělo si ho brát?

Wanda odtáhla špinavý koberec a narovnala se. „Promiň, nebyla jsem obeznámena s detaily,“ řekla přímo. Nebyla informována o dohodě, kterou její táta uzavřel s Joshuovým dědečkem.

Joshua se ušklíbl, protože předpokládal, že skrývá detaily na otcův rozkaz: „Jsi jen zlatokopka a tvůj otec tě prodal pro svůj vlastní zisk. Oba jste špatné zprávy!“

Wanda ho okamžitě opravila: „Máš pravdu ohledně mého táty, ale ne ohledně mě.“

Joshua pocítil náhlé nutkání ji uškrtit.

Předstírala, že si nevšímá jeho vražedného výrazu, a nacpala znečištěný koberec do odpadkového koše. Zeptá se zítra madam Sharon, co s ním má dělat.

Potom zvedla rozbité kousky šálku, který po ní Joshua hodil, a i ty vyhodila – nechtěla, aby na ně někdo náhodou šlápl.

Jakmile to bylo hotovo, přešla k jeho posteli a zamávala mu rukou před očima. Když neviděla žádnou reakci, zašeptala: „Pane Joshuo, opravdu už nevidíte?“

Joshua se nepohnul, ale jeho výraz se ještě víc zatvrdil.

Wanda stáhla ruku a upřímně vyhrkla: „Promiňte, nemyslela jsem to zle… Jenomže od teď budeme spolu žít, takže si myslím, že je nejlepší si některé věci ujasnit hned na začátku.“

I když předstíral, že se o ni nezajímá, byl to koneckonců muž, a ona by nerada byla zaskočena.

Její upřímná omluva zasáhla hluboko v jeho srdci. Bylo to poprvé od chvíle, kdy oslepl, co s ním někdo jednal ohleduplně, když mluvil o jeho stavu. Joshua se však rozhodl, že její loajalita je spíše k penězům než k němu, a usoudil, že je to všechno jen divadlo, aby se mu zalíbila. „Myslíš si, že mě pár laskavých slov přesvědčí, abych do tebe udělal dítě, abys mohla od mého dědečka vyinkasovat svou odměnu?“

Cože? Nechat do ní udělat dítě výměnou za odměnu od jeho dědečka?

O ničem takovém se její táta nezmínil!

Zatímco tam Wanda stála v ohromeném tichu, Joshua proklínal skrz zaťaté zuby: „Raději na to zapomeň; nikdy ti nedovolím mít moje dítě!“

Když to Wanda uslyšela, znovu se vzpamatovala a klidně odpověděla: „Velmi dobře, pane Joshuo, vezmu si vaše slova k srdci. A teď, s vaším dovolením, se půjdu vykoupat.“

Vzala si praktickou sadu pyžam ze svého kufru a zamířila do koupelny lehčími kroky než předtím.

Koneckonců, když mezi nimi nejsou žádné city, nemuset nosit jeho děti jí naprosto vyhovuje!