Když Wanda dokončila koupel a vyšla z koupelny, přesvědčila se přes místnost, jak je na tom Joshua. Ležel na posteli se zavřenýma očima, očividně tvrdě spal.

Konečně – už žádný jeho ostrý jazyk.

S úlevou si povzdechla a vzpomněla si, že zítra musí ještě do práce. Čas jít do postele.

Problém byl v tom, že v Serenade City sněžilo a v pokoji nebylo topení. Wanda prohrabala všechny zásuvky… Ale jediná dostupná deka byla u Joshuy.

Měl hroznou povahu a jedovatý jazyk, ale nehodlala ukrást deku slepému muži. Po chvíli přemýšlení si vzala ze svého kufru zimní kabát a pak se stočila do klubíčka na gauči, aby se vyspala.

O něco později, když Wanda tvrdě spala, muž na posteli otevřel oči.

Tlumené světlo stolní lampy se odráželo v Joshuových hypnotických očích. V jeho tmavých duhovkách už nebylo ani stopy po melancholickém chmurnu z dřívějška.

Potichu vstal z postele a zamračil se na ženu spící na gauči.

Jeho nová manželka měla drobnou tvář s nádherně jemnými rysy. To málo kůže, co viděl, bylo bezchybné a světlé a zářilo jako u mladé panny.

Spala neklidně, nohy přitažené k tělu, jak se tiskla ke svému kabátu pro zahřátí. Vypadalo to, že jí je zima.

Náhle ho zasáhla ostrá bolest a znovu se ponořil do tmy.

Jeho zrak se mu nějakým způsobem vrátil den předtím, i když jen na velmi krátkou dobu. Stačilo to k tomu, aby odhalil, jak se na něj lidé kolem něj dívají.

V té tragédii ztratil nejen zrak, ale i autoritu nad korporátním impériem rodiny Leeových. Dokonce i žena, kterou léta vroucně miloval, ho opustila pro objetí jeho rivala.

Ztratil všechno!

Tato nová příchozí není nic víc než další smějící se tvář v davu – proč by na ni měl být vůbec milý?

***

Kvůli novému, neznámému prostředí se Wanda probudila dřív, než zazvonil budík.

Pohlédla na Joshuu, který ještě spal, a pak se připlížila k oknu, aby se podívala, jestli venku přestalo sněžit. Odtáhla záclonu a zmateně zamrkala.

Zírala na zeď.

Šokovaně se rozhlédla. V pokoji nebylo ani jedno okno!

Kdyby se o Joshuu skutečně starala, už by protestovala proti těmto životním podmínkám. Dokonce i zdravý člověk jako ona by to nemohl vydržet, jak se má nemocný člověk v takovém místě uzdravit?

Nebo si Joshua vybral toto peklo pro sebe, teď, když už nic nevidí?

Bezděčně se otočila, aby se podívala na Joshuu. Seděl zpříma na posteli a hleděl na ni očima temnýma a neproniknutelnýma jako noc bez hvězd.

Zalapala po dechu, srdce jí bušilo. Konečně řekla: „Dobré ráno. Vzbudila jsem tě?“

„Co myslíš?“ Odpověděl bez emocí.

Nemyslela si, že bude tak lehký spáč; byla tichá jako kočka. „Promiň, budu se snažit být v budoucnu opatrnější.“

„Hmph.“ Joshua se od ní odvrátil, neměl zájem si povídat.

Nicméně, o chvíli později Wanda tiše promluvila: „Pane Joshuo, mohla bych s vámi něco probrat?“

Joshua se jí posměšně ušklíbl. „Teď odhaluješ své pravé barvy. Přeješ si mi předložit své podmínky?“

Wanda zavrtěla hlavou. „Nechápejte to špatně. Jen jsem chtěla navrhnout, abychom nainstalovali sadu oken po celé délce zdi za vámi – co myslíte?“

Joshuovo chování se změnilo. "Co jsi řekla?"