„Mimochodem, brzy vám do schránky pošlu výpověď. Dnešek je pravděpodobně mým posledním dnem tady. Díky za všechno v uplynulých dnech.“ Maeve klidně kývla na Pierse, než vyšla z jeho kanceláře.

Piers seděl u svého stolu jako opařený. ‚Maeve dává výpověď? A vdává se? To musí být nějaký vtip! Jak to mám teď sakra vysvětlit Wallaceovi?‘ Myšlenky mu vířily hlavou.

Maevino rozhodnutí podat výpověď nebylo okamžitým nápadem. Připadalo jí, jako by se konečně zvedla mlha a odhalila jasnější cestu vpřed. Zůstat ve firmě by znamenalo jen nekonečnou frustraci a žádnou budoucnost. Odchod byl rozumný tah.

Svou prací na ilustracích si vydělala slušné peníze a ztráta tohoto zaměstnání ji netrápila.

Když se Maeve blížila ke kancelářským prostorům, zaslechla útržky drbů linoucí se zevnitř.

„Slyšeli jste to? Maeve nechala pana Gravese odvézt na stanici. Copak se úplně zbláznila?“

„Lidi odnikud, co se snaží přiženit do peněz – to nikdy nejde hladce. Hraje si na dámu, ale není to jen intrika, jak ho dotlačit do svatby?“

„No, jestli spolu opravdu skončili, nebudeme ji muset dál tlačit k tomu, aby odešla a stala se nějakou trofejní manželkou. Je vyčerpávající udržovat tuhle přetvářku.“

Ta poslední poznámka zasáhla Maeve jako rána do břicha. Všechno to ostrakizování a drobné naschvály, které snášela od kolegů – to všechno zrežíroval Jeff.

Došlo jí to: Jeff tahal za nitky, využíval vlivu své rodiny k tomu, aby ji v práci sabotoval, a to vše proto, aby ji donutil odejít a stát se na něm závislou. Vážně podcenila, jak nízko je schopen klesnout.

Maeve se kousla do rtu, hněv v ní vřel těsně pod povrchem, když vešla do kanceláře a neřekla ani slovo.

Hovor náhle ustal a kolegové na ni zírali v neklidném tichu. Oči těkaly nervozitou, zatímco si Maeve s chladným odhodláním balila věci.

Několik z nich vypadalo, že se chtějí zeptat, co se děje, ale Maeve si vždy udržovala odstup. Neměla v úmyslu se teď začít obhajovat.

Právě tehdy k ní přistoupil Piers. Vycítil její odhodlání odejít a pokusil se jí to rozmluvit. „Maeve, jestli dáš výpověď teď, bude noční můra najít náhradu takhle narychlo. Zůstaň alespoň do té doby, než najdeme někoho, kdo převezme tvé povinnosti.“

Maeve toužila odejít okamžitě, ale zvážila jeho argument a přikývla. „Dobrá, zůstanu do konce měsíce.“ Zbýval jen něco málo přes týden, to se zdálo zvládnutelné.

Piers přikývl a odešel, už vytáčel číslo na telefonu.

Maeve ignorovala zvědavé pohledy kolegů a soustředila se na dokončení své práce. Možná proto, že brzy končila, byli ti, kteří ji obvykle komandovali, dnes nezvykle zticha.

Maeve si užívala vzácný klid a třídila své návrhy, přičemž jí myšlenky utíkaly k tomu, jak by mohla Byronovi pomoci rychleji se zotavit ze zranění.

Po práci se Maeve zastavila v supermarketu pro proteinový prášek, pak v lékárně vyzvedla pár vitamínů a zamířila domů.

Když se blížila ke svému domu, srdce se jí sevřelo – stála tam Valda a tvářila se jako bouřka. Maeviným prvním instinktem bylo otočit se, ale bylo příliš pozdě – už si jí všimla.

„Maeve!“ Valdin hlas byl ostrý vztekem, když se k ní hnala. „Zbláznila ses úplně? Jak jsi mohla nechat Jeffa zavřít do vězení? Uvědomuješ si vůbec, že se tvůj bratr dostal na tu střední školu díky rodině Gravesových? Tvůj otec pro ně stále pracuje! A ty teď jdeš a kousneš do ruky, která nás živí?“

Valdin vztek byl hmatatelný, když chytila Maeve za paži a snažila se ji odvléct pryč. „Půjdeš se mnou na policejní stanici, hned teď. Dáš to do pořádku a Jeffovi se omluvíš!“ Její hlas se třásl hněvem, stisk zesílil.

Maeve sebou trhla bolestí. „Mami! Jeff dal do mého bytu kamery, aby mě špehovall, a dokonce se pokusil o násilí. Jak za tohle můžu já?“

Valdiny oči žhnuly, když vyštěkla: „No a co? Měla jsi to vydržet. Nezapomeň, že celá naše rodina na něm závisí!“

Při matčiných slovech se z Maevina obličeje vytratila barva. Její potlačovaná frustrace konečně vybuchla. „Jestli na něm chcete tolik záviset, tak to dělejte sami. Přestaňte mě používat jako obětního beránka!“

Valda ztuhla, ruku zvednutou, jako by chtěla Maeve uhodit. „Cos to právě řekla?“

Maeve instinktivně zavřela oči a připravila se na úder. Ale facka nikdy nepřišla. Místo toho pevná ruka zachytila Valdinu paži ve vzduchu.

Maeve otevřela oči a uviděla před sebou stát Byrona. Oči se jí rozšířily úžasem. „Pane McDaniele?“

Byron stroze přikývl, čelo svraštěné. „Co se to tu děje?“

Maeve se pokusila odpovědět, ale Valda ji přerušila zuřivým křikem. „Kdo to sakra je? Ty se s někým taháš, přesně jak říkal Jeff?“ Valdin hněv byl intenzivní. „Maeve, kdo tě naučil být tak nestydatá a nevděčná?“

Maeve cítila, jak Valdina slova řežou hlouběji než jakékoli urážky, kterým čelila od kolegů.

„Dejte si pozor na tón, když mluvíte s mou ženou.“ Byronův hlas byl chladný a proťal Valdin tyátr. „Náš vztah je legitimní a vám do toho nic není.“