„Jmenuji se Dexter, jsem Delta smečky Blood Howl. Alfa Xandros mi svěřil tvou bezpečnost a mám být tvou osobní stráží," představil se ten zvláštní muž a Kharys zvedla obočí.

Poznala ho, byl to řidič z minulé noci a jeden z vlků, kteří doprovázeli Alfu Xandrose ke smečce Red Crescent.

Co Kharys nechápala, bylo, proč vůbec potřebuje bodyguarda, když už je zavřená jako vězeň. K čemu by jí bodyguard byl?

A kritický pohled na tohoto Deltu Dextera Kharys ujistil, že by ho dokázala porazit. Byla třetí v pořadí ve smečce Red Crescent.

I když vlci Blood Howl patřili k nejlepším válečníkům, Kharys se neměla podceňovat.

„Mám pocit, že měříš mou sílu a přemýšlíš, jak se mi dostat a utéct," zeptal se Dexter podezřívavě.

Kharys se ani neobtěžovala hrát nevinnou a upřela na Dextera pronikavý pohled.

„Nemáš mě ráda, že ne?" zeptal se Dexter znalecky a Kharys zavrtěla hlavou. Jeho slova byla přesná... neměla ho ani trochu ráda.

Ale pak, sotva někdo byl, koho by Kharys skutečně měla ráda, ale Dexter to nepotřeboval vědět.

„Můžu něco udělat, abys změnila názor?" zeptal se Dexter nadějně.

Kharys byla překvapená jeho otázkou. Vlci Blood Howl byli známí svými nemilosrdnými a hrubými metodami.

Alfa Xandros byl živoucím důkazem a očividně se nestaral o to, co si o něm Kharys myslí, takže Kharys zajímalo, proč Dexter ano.

Nezáleželo na tom, jaký má na něj názor, byla vězeň a on ji měl hlídat a zajistit, aby nepřekročila hranice.

„Zdá se, že můj život a smrt závisí na tobě, takže bych se s tebou měl raději udobřit," vysvětlil Dexter, když si všiml Kharysina zmateného pohledu.

„Alfa Xandros přísahal, že mi utrhne hlavu, kdyby se ti něco stalo, a no, s mou družkou čekáme brzy štěně, raději bych, aby moje hlava zůstala tam, kde je," dodal Dexter.

Kharys konečně pochopila jeho pointu a zamračila se nelibostí nad bezohledností Alfy Xandrose.

Kharys věděla, že není žádný svatoušek, zabila mnohem víc lidí, než bylo spravedlivé, a většina z nich by potvrdila, jak nemilosrdná Kharys byla, nicméně štěňata byla její absolutní hranice.

Žádný rozumný člověk by neuvažoval o tom, že by vzal otce nenarozenému štěněti, je jasné, že Alfa Xandros neměl žádné limity a ta myšlenka Kharys zhnusila.

„Takže... můžu si sednout?" zeptal se Dexter nadějně a Kharys chvíli váhala, než přikývla a ukázala na jednu z pohovek v pokoji.

Když se Kharys posadila na pohovku, všimla si, že Dexter si vybral pohovku nejdál od ní, a když si všiml jejího pohledu, nervózně se zasmál.

„Alfa Xandros je nesmírně majetnický, raději si budu držet bezpečnou vzdálenost pro případ," vysvětlil Dexter.

Kharys si otráveně odfrkla, ale chápala Dexterovu starost a tak to přešla.

„Takže, jmenuješ se Kharys?" zeptal se Dexter s malým úsměvem a Kharys přikývla.

„Vypadáš mladě, kolik ti je let?" zeptal se Dexter znovu a Kharys se zamračila na tu otázku.

„Ach... jasně!" zvolal Dexter chápavě, vytáhl malý zápisník a pero a podal je Kharys.

„Připravil jsem to, můžeš si zapsat, co chceš říct," řekl Dexter.

Kharys byla překvapená jeho pozorností k detailům, na rozdíl od jistého Alfy, kterého znala.

Kharys přijala poznámku, otevřela ji a napsala svůj věk na první stránku, než ji zvedla k Dexterovu pohledu.

„Páni... nejsi o moc starší než štěně. Jak jsi vůbec tak silná?" zeptal se Dexter v úžasu.

„Trénink," napsala Kharys a s pokrčením ramen to ukázala Dexterovi.

„Skromnost ti nesluší, Kharys. Všichni trénujeme..." odpověděl Dexter s protočením očí.

„Ne jako já..." napsala Kharys znovu a ukázala mu to.

Dexter na chvíli zmlkl, překvapen Kharysino odpovědí, než pomalu přikývl.

„Dobrá tedy... jsme silní, jak chceme být, myslím, že chápu," odpověděl Dexter.

„Takže jaké to bylo, čelit tolika vyzyvatelům, abys si udržela pozici gammy i přes svůj mladý věk?" zeptal se Dexter zvědavě.

Kharys chvíli přemýšlela o jeho otázce, nevěřila, že je možné začít vysvětlovat, jaké pro ni byly poslední roky, ani nebyla ochotná.

„Nemyslela jsem... jen jsem zabíjela," napsala Kharys a ušklíbla se, když Dexter po přečtení jejích slov znatelně polkl.

„Přemýšlím, už od smečky Red Crescent, vždycky nosíš masku... je to neobvyklé..." zeptal se Dexter po krátké chvíli ticha.

Kharys ztuhla na tu otázku a když si Dexter všiml její reakce, okamžitě se omluvil.

„Nemusíš na to odpovídat... promiň mou necitlivost," omluvil se Dexter rychle.

Kharys zvedla obočí, nebyla na Dextera naštvaná, že položil takovou otázku, bylo se čemu divit a pravděpodobně nebyl jediný, kdo se divil.

Jen se jí na tu otázku nikdy nikdo nezeptal, protože všichni ve smečce Red Crescent už věděli, proč se Kharys rozhodla nosit masku.

Někteří také viděli pod masku a tak věděli, jak Kharys vypadá bez ní.

Kharys zvedla ruku k obličeji a stáhla masku, odhalujíc Dexterovi svůj pravý vzhled.

Jeho první reakce byla očekávaná, to okamžité ohromení Kharysinou krásou a pak se jeho pohled zastavil na ošklivé jizvě hyzdící stranu jejího obličeje.

Dvě zubaté stopy po drápech táhnoucí se od horní části obočí až k čelisti, jizvy, které se nikdy nezahojily, protože je Kharys utrpěla dávno předtím, než se proměnila ve vlka a získala výhody, které s tím přišly.

„Už jsi toho viděl dost?" napsala Kharys a zvedla poznámku k Dexterovu pohledu.

„Já... neměl jsem se na to ptát," omluvil se Dexter provinile.

Kharys si znovu nasadila masku na obličej, nebylo to tak, že by se styděla za své jizvy, byly důkazem toho, že přežila a každá jizva pro ni měla svůj význam.

Jen její jizvy přitahovaly příliš mnoho pozornosti a vyvolávaly otázky, které nebyla ochotná ani schopná zodpovědět.

„Ehm... můžu ti něco přinést?" zeptal se Dexter, aby prolomil to trapné ticho.

Kharys chvíli přemýšlela, než napsala, co chce.

„Chci být sama..." napsala Kharys a když Dexter ta slova četl, provinile se ušklíbl, ale přikývl.

„Ano... samozřejmě, jistě. Budu hned venku, kdybys něco potřebovala a snídani by ti měli brzy přinést," řekl Dexter, když se zvedl a zamířil z pokoje, zavíraje za sebou dveře.

Kharys se ušklíbla, když se její pohled obrátil k otevřenému oknu, kterého si všimla dříve, stačil jen srdceryvný příběh a dokázala se Dextera zbavit.

Kdyby jí to někdo řekl, Kharys by nikdy nevěřila, že ve smečce Blood Howl existuje tak soucitný člověk.

Jen škoda, že Kharys necítila vděčnost za jeho soucit.

Na vězeňském dvoře byli dobrosrdeční vězeňští dozorci a jejich nemilosrdní protějšky, ale všichni byli stále jen... vězeňští dozorci.

Kharys zamířila k oknu a zadívala se dolů na výšku ze čtvrtého patra.

Byla to velká výška a pro každého jiného by byla skličující, ale Kharys nebyla jen tak někdo.

Bez váhání Kharys vyskočila z okna, v poslední chvíli ztlumila pád kotoulem a dopadla neslyšně.

Kharys si prohlédla okolí, její smysly byly ve střehu a když si byla jistá, že je cesta volná, vběhla do lesa.