Kdybych věděla, že se můj téměř dokonalý život během vteřiny změní v peklo, možná bych udělala věci jinak.

Stála jsem za svým zvoleným druhem, s nímž jsem strávila čtyři roky, a po tvářích mi stékaly slzy. Slíbil mi, že bez ohledu na cokoliv, jelikož si mě vybral za družku, budu jeho Lunou a nic to nezmění. Ale teď tam stál a zíral na dívku před sebou, jako by ona byla celým jeho světem namísto mě. Ale co jsem čekala? Ona byla jeho osudová družka, já ne.

Jestli byl někdo na vině, byla to Bohyně měsíce.

Když mu ta dívka vběhla do náruče a on ji neodstrčil, už jsem nedokázala zadržet slzy.

„Omluvte mě,“ šeptla jsem, ale byla jsem si jistá, že mě nikdo neslyšel, protože byli všichni zcela pohlceni scénou před sebou.

Otočila jsem se a utekla odtamtud, jak nejrychleji to šlo. Potřebovala jsem si uklidnit nervy.

Jakmile jsem se dostala ven, posadila jsem se na schody a zhluboka se nadechla. Takže tohle bylo ono, konec mého téměř dokonalého života. Kdybych věděla, že moje účast na tomto plese dopadne takhle, nikdy bych nepřišla.

Alespoň kdyby mi Liam řekl, že našel svou družku, nebolelo by to tolik, jako vidět ji vběhnout mu do náruče.

„Claro?“ zaslechla jsem za sebou Liamův hlas a okamžitě jsem si otřela slzy, když ke mně přistoupil a posadil se vedle mě.

„Claro...“

„Takže co s námi bude? Odmítneš mě?“ skočila jsem mu do řeči a otočila se k němu. Nevím, proč jsme oba předpokládali, že nikdy nenajdeme své osudové protějšky, ale věřila jsem, že i kdybych svého druha našla, vybrala bych si Liama, protože jsem ho příliš milovala.

„Nic se nemění, ty jsi ta, kterou jsem si vybral. Miluji tě, pamatuj na to,“ pronesl Liam a já se tak moc snažila jeho slovům uvěřit, ale cítila jsem to – něco se mezi námi změnilo.

„Nebudu ti bránit, jestli chceš být s ní, tak můžeš,“ hlesla jsem a on se zamračil.

„Chci tebe, Claro,“ zamumlal, a já se smutně usmála nad tím, jak nejistě to znělo.

„Je to tvá osudová družka, s tím nemohu soupeřit. Chci jít domů, chci si odpočinout,“ zašeptala jsem a zvedla se ze schodů.

„Nemůžu teď odejít, požádám Jamese, aby tě odvezl domů. Brzy tam budu, ano, má lásko?“ pronesl a já si povzdechla.

Kdyby to bylo v minulosti, šel by se mnou okamžitě.

„Dobře.“ Zanedlouho dorazil Beta James a vedl mě k autu. Když jsem do něj nastupovala, uviděla jsem tu dívku běžet k Liamovi a způsob, jakým se jejich tváře rozzářily, mi sevřel srdce.

Rychle jsem odvrátila zrak a nastoupila.

„Jedeme,“ hlesla jsem tiše. James okamžitě nastartoval, a jak jsme odjížděli, všimla jsem si, jak mě James neustále pozoruje ve zpětném zrcátku.

„Jestli chceš něco říct, tak do toho,“ zamumlala jsem a on si povzdechl.

„Víš přece, že z ní bude muset udělat svou Lunu, že ano? Pokud by udělal Lunu z tebe namísto ze své družky, stihne smečku tragédie a neštěstí, a to nikdo z nás nechce,“ zamumlal. Jen jsem stiskla rty, aniž bych odpověděla. I když to byla pověra, nikdo nebyl ochoten to riskovat.

Jakmile jsme dorazili do sídla smečky, vyběhla jsem do našeho společného pokoje a svlékla ze sebe šaty.

Vlezla jsem do sprchy a o pár minut později jsem ležela v posteli a ze všech sil se snažila usnout, ale prostě to nešlo. Hlavou mi běželo tolik věcí. Vybere si ji?

Právě když jsem začínala usínat, zaslechla jsem Liamův hluboký hlas, jak se od srdce směje.

Mírně jsem se posadila a chystala se vylézt z postele, když jsem uslyšela ženský smích propletený s tím jeho.

„Nečekala jsem, že budete tak vtipný, Alfo Liame,“ pronesla ta dívka a já slyšela jeho uchechtnutí.

„Můžeš mi říkat Liame,“ slyšela jsem ho pronést a ta palčivá bolest se vrátila. Sevřela jsem si hruď, zatímco mi po ní stékaly tiché slzy. Jen málo lidem bylo dovoleno oslovovat ho jménem a ti nemnozí byli jeho rodina a já. Dokonce ani Beta Kade nebo Gamma Elliott ho nemohli oslovovat jménem.

O několik minut později jsem uslyšela, jak se dveře našeho pokoje otevírají. Okamžitě jsem si otřela slzy a věnovala mu úsměv, ale byla jsem si jistá, že to vyznělo spíš jako grimasa.

„Ona je tady,“ hlesla jsem a povzdechla si, zatímco on si frustrovaně prohrábl vlasy.

„Moji rodiče a ti její mě nenechali, abych ji tam nechal, takže abych se vyhnul problémům, přivedl jsem ji sem. Nevadí ti to, že ne? Pokud ano, nechám ji přestěhovat do domu pro hosty a...“

„Je to tvá družka, Liame,“ přerušila jsem ho se smutným úsměvem, „pokud by měl někdo jít do domu pro hosty, měla bych to být já,“ zamumlala jsem a on se zamračil.

„Ty zůstaneš tady se mnou, navždy,“ zašeptal, pak mě políbil na tvář a odešel se osvěžit.

Lehla jsem si zpátky do postele a čekala na něj. Když byl konečně hotov, vlezl ke mně, objal mě paží kolem pasu a přitáhl si mě blíž.

„Všechno vyřeším, ano? Nesmíš mě opustit,“ zamumlal. Vydechla jsem a zavřela oči, až jsem nakonec usnula. Ale když jsem se uprostřed noci probudila, Liam vedle mě nebyl.

Se zamračením jsem se rozhlédla, vylezla z postele a chtěla ho jít hledat, když jsem zaslechla jeho tlumený hlas přicházející z chodby.

Pomalu jsem šla za hlasem, a zrovna když jsem chtěla zahnout za roh, uviděla jsem Liama a tu dívku stát venku na balkoně, jak si povídají a smějí se.

Chvíli jsem na ně zírala, pak jsem se otočila a běžela tak rychle, jak jsem jen mohla, než dopadly první slzy. Ztratila jsem ho, vybere si ji, a ne mě...