~LUCA~

První věc, kterou jsem ztratil, byl zvuk jejího smíchu.

Nezmizel naráz. Vytrácel se potichu, jako sen blednoucí v okamžiku probuzení. V jednu chvíli jsem ho ještě slyšel, lehký, nestřežený, živý. V další byl pryč a zanechal za sebou dutou ozvěnu, ze které mě bolel hrudník způsobem, jakému jsem nerozuměl.

Zamračil jsem se a zastavil se uprostřed kroku na chodbě.

Něco bylo… špatně.

„Luco?“ De