„Zdravím tě, královno Daniko. Opět se setkáváme,“ prohlásila milenka s chladným, prázdným výrazem.

„Milenko Vetto.“ V hlase královny Daniky se odrážela pevnost, která maskovala strach v jejím nitru.

Vetta na ni jen upřeně zírala. Coza ji už několik týdnů znepokojoval, aby splnila svůj díl dohody. Vetta mu nevěnovala pozornost, protože nechtěla zabít Daniku v rámci žádné dohody s tou nestvůrou, ale