„Prosím, nezabíjej mě. Nezabíjej naše dítě,“ prosila tehdy královna.

Když se na ni Vetta podívala, Danika se tehdy doopravdy vzdala. Viděla v Vettiných očích slzy. Skrze ty slzy viděla svou vlastní smrt v temných, bouřlivých očích milenky.

Potom milenka vyskočila na nohy a vytáhla nůž s dlouhou ostrou čepelí. Nikdy v životě takový nůž neviděla a bezpochyby věděla, že takový nůž by prořízl tělo a o