Dny plynuly zvolna. Amélie byla silnější, dokázala s pomocí ujít krátké vzdálenosti a její paměť se začala probouzet jako stará, zaprášená kniha otevřená po letech. Někdy si vzpomněla na maličkosti, na narozeninovou oslavu, na svatební šaty, na zvuk matčina smíchu. Jindy bylo jen ticho.

Ale jednoho odpoledne se všechno změnilo.

Amélie seděla s Ashem v nemocniční zahradě. Slunce hřálo a Benjamin po