Podívala jsem se na hodiny na stěně mé ložnice. Myslím, že jsem oddalovala nevyhnutelné tak dlouho, jak jsem jen fyzicky mohla. Měla bych jít do smečky popřát našemu budoucímu Alfovi k narozeninám. Prokletí mého života. Nejlepší přítel mého bratra. Jednoho dne Alfa Miles. Dnes mu bude 17 a potká svého vlka Alfy. Upřímně řečeno, už teď byl dostatečně egoistický a myslel si, že se svět točí kolem něj, a to ještě bez toho, aby k tomu přidal konečné získání svého vlka. Ne jen tak ledajaký vlkodlak. Ale ne, Miles Davenport byl předurčen stát se Alfou, takže bude mít silného a mocného vlka Alfy, což jen přidá k jeho aroganci a síle.

Šílené je, že Miles byl kdysi jedním z mých nejbližších přátel. V mém mladším dětství… Přátelství, taková věc přichází, když je váš otec Beta Alfy. Děti spolu tráví spoustu času a spřátelí se. Můj starší bratr, Jordan, se stal Milesovým parťákem. Jeho nejbližší přítel a spojenec, který byl jako jeho Beta, až přijde čas, jediný správný. Ale jak roky plynuly, přátelství mezi Milesem a mnou se změnilo.

Přátelství vybledlo, když se stal populárnější sportovní hvězdou naší školy. Na konci dne byl vždycky populární, koneckonců byl budoucí Alfa, ale jako jedna z nejlepších sportovních hvězd byl zbožňován. Stejně jako můj bratr. Všechny dívky ve škole se kolem nich rojily, jako by to byly popové hvězdy nebo co, a bylo to bizarní. Nebyla jsem pro něj nic víc než zdroj zábavy pro něj a jeho sportovní kamarády. Šprtka. Ne jedna z královen krásy, které ho následovaly. Prostě někdo, komu se dá posmívat.

Od doby, kdy jsem si užívala čas se svým budoucím Alfou, jsem ho začala nenávidět, a to během jednoho školního roku. Myslel si, že je boží dar, a upřímně řečeno, kdyby byl, je to dar, který bych vrátila…

"Bailey!" Slyšela jsem mámu volat zdola a říkala mi, že už mi opravdu dochází čas. Vím, že Jordan už před nějakou dobou vyrazil do smečky s tátou, aby se setkal se svým přítelem a naším Alfou.

"Já vím," křikla jsem zpět a dívala se na knihy na svém stole, zoufale jsem chtěla pokračovat v úkolu, na kterém jsem pracovala. Raději bych pokračovala v práci na úkolu a získala další kredit, pracovala na tom, abych šla na vysokou školu, na kterou chci jít, místo abych šla na večírek pro nafoukaného tyrana, kterého považuji téměř za rodinu, vzhledem k tomu, že je synem nejlepšího přítele mého táty.

Vstala jsem ze svého sedadla a přešla k zrcadlu, upravila jsem si černé skater šaty, které jsem si dnes vybrala. Něco obyčejného a jednoduchého, snadno splynout s pozadím, ale šaty, pokud by se někdo zeptal, proč jsem se nesnažila. Spolu s mými robustními černými sandály jsem vypadala reprezentativně, ne že by se na mě někdo díval. Dnes budou všechny oči upřeny na oslavence, jako vždycky. On se o to postará. Pohodila jsem svými kudrnatými hnědými vlasy, než jsem vyšla ze dveří, už teď jsem se děsila hodin, které mě čekají…

Moje máma zajela autem na parkovací místa před smečkou, zatímco moje mladší sestra Morgan mi pohazovala kudrlinky kolem hlavy, prostě se mě snažila dráždit. Věděla, že bych raději byla kdekoli jinde než tady, a užívala si každou chvíli. "Aww, chceš jít domů, Bailey-boo?" škádlila mě.

"Přestaňte vy dvě, no tak, tvůj táta čeká uvnitř. Pojďme najít oslavence," říká máma a zní vesele, naprosto si nevšímá toho, jak hrozná tato párty má potenciál být. I ona zbožňovala Milese. Viděla ho vyrůstat po boku mého bratra a zdálo se jí, že mu zadek září jako slunce. Vždycky mě to dohánělo k šílenství.

"Ani si nás tam nevšimne," zamumlala jsem si pod nos, když jsem ji následovala po schodech smečky, potřásala jsem hlavou nad svou sestrou a tím, jak moc byla oblečená. Rozhodně vypadala, jako by se dnes snažila na někoho zapůsobit. Malá část mě se zajímala, jestli doufá, že by mohla být Milesovou osudovou partnerkou. Koneckonců, dnes se setkává se svým vlkem Alfy. Dnes se poprvé promění a dnes by se potenciálně mohl stát dnem, kdy ucítí svou osudovou partnerku čekající někde venku! Ve škole se o tom tolik mluvilo, tolik dívek bylo nadšených z potenciální možnosti, že by mohly být jeho osudovou partnerkou. Tou, kterou pro něj vybrala bohyně Měsíce. Tou, která mu byla souzena. Tolik z nich zoufale touží, aby to byly ony. Zatímco já zoufale toužím po čemkoli jiném. Nemůžu si představit nic horšího! Nicméně, když se dívám na to, jak moc se moje mladší sestra dnes snažila, začínám si myslet, že je jednou z mnoha vlčic, které si tuto naději drží…

Procházely jsme chodbami smečky a byly plné různých členů smečky. Dnes byl den oslav ve smečce, narozeniny budoucího Alfy. A ne jen tak ledajaké narozeniny, den, kdy dosáhl plnoletosti. Den, kdy se setkal se svým vlkem Alfy. Stěny smečky byly vyzdobeny dekoracemi, z různých reproduktorů rozmístěných po mnoha místnostech duněla hudba.

"Ooff, promiň!" řekla mi chichotající se vlčice, když mě málem srazila na nohy, když do mě narazila. Raději bych byla kdekoli jinde než tady. Tohle bylo na mě příliš hektické a příliš hlasité. Prostě se zamračím na záda dívky, když se ode mě vzdaluje, aniž by se o cokoli starala.

Následovala jsem mámu a svou sestru, která téměř poskakovala, když šla, směrem k hlavnímu obývacímu pokoji. Můžu se jen domnívat, že máma myslela na mého tátu, aby mu dala vědět, že jsme dorazily, a on řekl, že jsou tam, jinak bychom je mohly hledat celý den! Zdálo se, že se téměř každý člen smečky dostavil oslavit narozeniny zasraného Milese Davenporta.

Obývací pokoj byl plný lidí, hudba opravdu duněla a zdálo se, že se všichni dobře baví. Všichni kromě mě. Zaznamenala jsem pohled mého bratra, opírajícího se o stěnu obývacího pokoje, nejdál od dveří, kterými jsme právě vešly. Přikývl mým směrem, než se prostě otočil.

"Mohla ses snažit, Bailey," myslel si. "Je to narozeninová oslava, ne pohřeb, víš?"

Pocítila jsem, jak se mi srdce propadá při jeho slovech. Skvělé, urážky už začínají, což znamená, že je jen otázkou času, než začne i Miles. Zdálo se, že se jim dvěma líbí pracovat společně. Nacházeli velké potěšení v tom, že mě obtěžují. Byla jsem jen o rok mladší než oni dva a zoufale jsem doufala, že nadávání a urážení poleví, až trochu zestárnou, ale v každém případě se zdálo, že se to zhoršuje. Všechno proto, že jsem nebyla jako dívky, o které se zajímali, tím jsem si byla jistá. Nebyla jsem jako ostatní dívky. Udělala jsem ze sebe snadný cíl, řekla mi máma, všechno proto, že jsem si užívala studium. Ráda jsem četla a učila se. Řekla, že si to jen ztěžuji. Plánem bylo usnadnit si to tím, že najdu cestu ven…

"Jordan říká, že tvoje šaty vypadají, jako bys šla na pohřeb, Bailey," škádlila mě Morgan a znovu mi načechrala kudrlinky. Moje dlouhé hnědé vlasy padaly v hustých, neukázněných kudrlinkách dolů po zádech. Někdy mě doháněly k šílenství. Zvlášť když se je můj bratr a sestra rozhodnou zničit.

"No, vzala jsem si šaty, jak jsi chtěla," odsekla jsem a vzdalovala se od nich, už jsem se cítila naštvaná, tak v pokušení se prostě otočit a jít domů, jen abych byla zatažena zpět mámou.

"Půjdeme popřát Milesovi k narozeninám. Chvíli alespoň zůstaneš. Nemusím tvé tetě a strýci znovu vysvětlovat, proč jsi odešla ze společenské akce, Bailey," varovala mě máma, její tón zněl mrzutě, přísahám, že si musela přečíst mé myšlenky na odchod z večírku. Jsem si jistá, že mě nenáviděla jako dceru, pravděpodobně si přála takovou, která by byla společenštější a která by si užívala být součástí všeho, místo té, která by raději měla hlavu v knize.

"Awww, šťastné narozeniny, Milesi!" slyšela jsem svou sestru pištět vedle sebe. Přísahám, že mluvila tónem tak vysokým, že ho mohli slyšet jen psi. Bůh ví, proč je tak nadšená. Jsou to jen jeho narozeniny. Pravděpodobně ho to ani nezajímá, nikdy se o to normálně nestará…

Když jsem vzhlédla, jeho modré oči se upřely na mě, zvedla jsem pohled, abych se setkala s jeho pohledem, a viděla jsem, jak se jeho oči mění na tmavší modrou… byl to jeho vlk? Vidím na jeho tváři vrčení, když náhle vyběhne z místnosti. Co to sakra bylo?

"Vypadni odsud," myslí si Miles najednou a musím říct, že zněl hodně daleko od nadšeného. To v kombinaci s jeho naštvaným výrazem v obličeji mi říkalo, že se něco děje. Chtěl by raději, abych nepřišla? No, nebyl jediný…

"Co?" zeptala jsem se naprosto zmateně. Byl naštvaný i na to, jak jsem se oblékla? Sakra, to jsou jen šaty. Záleží na tom? Šla bych domů, kdyby ano.

"Ven teď," požadoval ještě jednou, zněl ještě podrážděněji, což mi uvědomilo, že nemám jinou možnost, než se řídit jeho rozkazy, takže jsem se vykradla z probíhajícího večírku zpět ke dveřím smečky.

Jen abych našla Milese, jak kráčí po dně schodů, vypadající jako směs zmateného a naštvaného. Tak proč mě tady potřeboval? Někoho, na kom si vybije svůj hněv? Nebyla jsem ochotná tím být, tím jsem si byla jistá… Zrovna když jsem se chystala odejít, vzhlédl.

"Kurva, trvalo ti to dost dlouho," odsekl.

Zamračila jsem se, nejistá, o co tady jde, ale nedávalo mi to smysl, když jsem se na něj dívala shora, kde jsem stála na vrcholu schodů smečky. Jeho modré oči se znovu změnily na tmavě modré, jako uvnitř, což mě překvapilo. Jeho vlk očividně přetrvává…

"Co se děje, Milesi? Chceš, abych zavolala Jordana?" zeptala jsem se.

"Ne, nechci! Nechci, aby to někdo věděl," zavrčel, z jeho rtů se vytrhl vrčení, ať už bylo namířeno na mě, nebo se na něj jeho vlk zlobil, to nevím…

"Myslím, že nechápu…" začala jsem.

"Brzy pochopíš," ušklíbl se a já se na něj prostě zmateně podívala. Nic, co říká, mi nedává smysl. Dokud nepokračuje. "Teprve dnes jsem si uvědomil. Ta myšlenka mi dělá zle. Proč by s námi naše vlastní bohyně Měsíce zahrála takový trik, to nevím. Jsem Alfa. Zasraný Alfa. Zasloužím si silnou partnerku. Krásnou partnerku, na kterou bych mohl být hrdý. Ne nějakou slabou ubohou Popelku."

Moje tělo se třese při jeho slovech. Ne. Ještě jsem nezískala svého vlka. To jsem ještě nevěděla. Proč… Proč zrovna on ze všech lidí? "Jsem tvoje osudová partnerka?" zeptám se roztřeseným hlasem. "Jsi si jistý?"

"Ty mi kurva nevěříš?" křičí. "A ty nebudeš. V okamžiku, kdy budeš mít svého vlka, rozhodnu se, kdy nastane ten správný čas tě odmítnout."

Moje srdce se kroutí a svírá při té myšlence. Odmítnutí mělo být tou nejbolestivější věcí na světě. Proč by chtěl odmítnout partnerku, kterou pro něj vybrala naše vlastní bohyně Měsíce? Jsem opravdu tak odpudivá?