„Jo. Kde jsi?" Něco mi hlodá v mysli. Ještě to není úplný obraz, ale skládá se to dohromady. I když pomalu, a to mě frustruje. Nejsem zvyklý být ráno takhle pomalý. Nemůžu to ani svádět na sebe. Obětoval bych další celý den jen proto, abych byl s Amelií, nerušeně.

„Jsem na cestě na letiště. Není už co dělat. Nebo je? Chceš, abych se na něj ještě zaměřila?" ptá se Abbie. Její tón je profesionální,