Snažím se nacpat si vejce do úst, abych umlčela nervy, plíživá úzkost mě přemáhá, ale pak se podívám na své roztřesené ruce a už nemůžu předstírat. V domě je příliš ticho. Příliš obrovský. Příliš světlý. Připomíná mi to, když jsem se sem poprvé nastěhovala. Dusila jsem se, když mi matka dýchala na krk a vyžadovala, abych byla normální osmnáctiletá, ať už tím myslela cokoliv.

Strčím talíř do dřezu