"Vypadáš líp než v pondělí," poznamená Dylan a dlouze si mě prohlíží.

"Jak to myslíš?" zeptám se ho, i když přesně vím, co tím myslí. Je to ten zatracený úsměv. Nemůžu se ho zbavit. Je středa a já se ještě pořád nemůžu vzpamatovat z té blaženosti, že za mnou Linc v pondělí odpoledne přišel. Odešel v noci a těch pár hodin, které jsme spolu strávili, povídáním, vařením, škádlením, smíchem, to byly z