Kade mě zatlačil do postele. S bolavou hrudí a zpocenýma rukama jsem myslela, že omdlím. Když jsem se odtáhla, zdálo se mi, že se místnost točí.

„Kade,“ vydechla jsem.

Uchechtl se: „Půjdeme na to pomalu.“

„Bude to bolet.“

„Bude, ale hned se ti uleví, zlato.“

„Dobře,“ vydechla jsem.

„Nemusíme, jestli nechceš…“

„Ne, už nechci čekat. Chci být s tebou.“

Koutek jeho úst se zvedl. „Nemáš tušení, jak moc