Dvě hodiny cesty, ale jen proto, že Kade pořád zastavoval. Jediné, co jsem si sbalila, byla uniforma v malé plážové tašce. Znovu jsem se rozloučila s domem, aniž bych věděla, jestli se ještě někdy vrátím. Když tam nikdo nebydlí, možná ho prodají nebo zničí, za boží milosti.

Kade mi přejel rukou po stehně a vyhrnul mi modré šaty. Okusovala jsem si nehet a sledovala zelenou krajinu.

"Neboj se, budu