Daisy chvíli odpočívala ve svém pokoji a probudila ji vůně lahodného jídla. S pocitem hladu vyběhla ven a našla na stole několik pokrmů, které všechny vypadaly velmi chutně.

Emery řekl: „Udělal jsem pár jídel, ale neznám tvé chutě. Příště mi klidně řekni, co by sis dala.“

Daisy zavrtěla hlavou. „Nejsem vybíravá.“ Pak si něco uvědomila a překvapeně se zeptala: „Tohle všechno jsi vařil ty?“

Většina mužů, které znala, nevařila, včetně Devana. Muž ochotný vařit ukazoval, že není přehnaně tradiční, což na Daisy udělalo trochu dojem.

Emery přikývl, úhledně srovnal příbor a jako gentleman odsunul Daisy židli.

Daisy, překvapená jeho zdvořilostí, řekla: „Zvládnu to sama.“

Emery jí upravil židli, než se posadil naproti ní. Sledoval, jak si váhavě sedá, a nabral jí misku polévky se slovy: „Ochutnej.“

Daisy si dala lžičku a byla mile překvapena. Polévka byla neuvěřitelně chutná.

Emery se zeptal: „Chutná ti?“

„Je to dobré,“ odpověděla Daisy. „Jak ses stal tak dobrým kuchařem?“ Sama také uměla vařit, ale její jídla nebyla tak chutná.

Emery klidně řekl: „Vaření jsem se naučil během studií v zahraničí.“ Jeho vysoké nároky na jídlo znamenaly, že žádná hospodyně nemohla splnit jeho očekávání, takže neměl jinou možnost než si vařit sám.

Daisy nebyla zvědavá na jeho minulost v zahraničí. Koneckonců, ne každý mohl pracovat v Potter Group a stát se asistentem generálního ředitele. Věděla však, že studium v zahraničí po ztrátě obou rodičů pro něj muselo být těžší než pro ostatní.

Najednou se zeptala: „Je vaření pro sebe levnější než jídlo ve školní jídelně?“ Zaskočený Emery vysvětlil: „Daisy, nejsem tak chudý, jak si myslíš.“

Daisy si myslela, že uhodila hřebíček na hlavičku a přiměla ho vzpomenout na jeho dřívější nejistoty. Cítila se provinile a věděla, že další vysvětlování by vše jen zhoršilo. Její pozornost se obrátila k jídelnímu stolu, kde vzala kousek hovězího a dala mu ho na talíř. Aniž by si byla vědoma jeho chvilkového mlčení, usmála se na něj.

Emery, který byl trochu posedlý čistotou, se na Daisy podíval, jako by byla štěně, co vrtí ocáskem, aby ho potěšilo, a najednou se cítil uvolněně.

Když se Daisy dosyta najedla, nabídla se, že umyje nádobí. Emery ji zastavil slovy: „Tohle dělat nemusíš. Zítra to někdo přijde uklidit.“

Daisy ho zarazila: „Mytí nádobí je jen drobnost. Je příliš rozmařilé nechat to dělat někoho jiného. Musíme šetřit peníze na koupi domu.“

Emery se cítil trochu bezmocně a vysvětloval: „Daisy, nepotřebuji šetřit peníze tím, že nenajmu výpomoc.“

Daisy se podívala na Emeryho pohledem, který říkal: „Mně to nevadí. Nemusíš nic vysvětlovat.“

Emery vzdal snahu o vysvětlování, podíval se na její ruce a řekl tiše: „Saponát ti může poškodit ruce.“

„Vezmu si rukavice,“ odpověděla.

Než mohl Emery říct cokoliv dalšího, Daisy ho vytlačila z kuchyně se slovy: „Musím umýt nádobí. Neruš mě.“

Emery tedy odešel pracovat do své pracovny.

Daisy nevěděla, jak s Emerym jednat. Když odešel, vydechla úlevou. Rychle domyla nádobí, uklidila jídelnu a kuchyň a vrátila se do svého pokoje, kde uviděla vibrující telefon. Neochotně ho zvedla.

Niamh zuřila, když se vyptávala: „Ty jsi nešla na to rande naslepo? Pan White mi volal, že na tebe v kavárně čekal celé odpoledne a neviděl tě.“ Telefonát Leo Whitea ji vedl k tomu, aby si vylila vztek na Daisy.

Daisy lhostejně odpověděla: „Byla jsem tam, ale není to můj typ.“

Niamh se ušklíbla. „Tak kdo je tvůj typ? Devan? No tak, Daisy, musíš čelit realitě. Vyrostla jsi na venkově a nevíš nic o etiketě vyšší třídy. Opravdu si zasloužíš někoho jako Devan? Pan White možná není přitažlivý, ale vystudoval prestižní univerzitu a má šesticiferný plat. Pro tebe je víc než vhodný.“

Daisy se cítila zlomená a zeptala se: „Mami, proč se mě nemůžeš pokusit pochopit? Nejsem tak k ničemu, jak ze mě děláš. Mohu ti dělat radost.“

Niamh však neprojevila žádnou ochotu k trpělivosti nebo pochopení. Pomyslela na Jade a trochu zmírnila tón: „Daisy, pan White souhlasil, že ti dá další šanci. Promluv si s ním zítra. Začneš ho mít ráda.“

Daisy, která pod tím tlakem sotva popadala dech, pevně sevřela telefon a s námahou řekla: „Jsem vdaná.“

Ohromená Niamh se zeptala: „Koho sis vzala?“

Daisy, která se vzdala jakékoli naděje na pochopení ze strany rodiny, chladně odpověděla: „Do toho ti nic není. Už máme oddací list. Nebudu zasahovat do vztahu Jade a Devana. Můžeš se soustředit na přípravu jejich svatby.“

S těmi slovy Daisy zavěsila a bezmocně se sesunula na podlahu. Kdysi usilovala o uznání rodičů, ale ať dělala cokoli, nikdy se to nevyrovnalo jedinému slovu od Jade.

Před Daisy se objevila velká ruka. Pak se shora ozval jeho hluboký hlas. „Proč sedíš na zemi?“

Zmateně se zeptala: „Co se děje?“

„Vstaň,“ řekl.

Daisy se zdráhala mít s Emerym fyzický kontakt, a tak se rukama odrazila od podlahy. Protože se zotavovala z nedávné nemoci a byla rozrušená z konfrontace s Niamh, pocítila náhlou závrať a zhroutila se zpátky dolů.

Emery ji vytáhl nahoru. „Nebuď tak tvrdohlavá, ano?“

Daisy instinktivně stáhla ruku z jeho teplé dlaně a uchechtla se. „Kdybych měla někoho, o koho se mohu opřít, nebyla bych tak tvrdohlavá.“

Emery se zamračil, nelíbíl se mu její pesimismus. Jako dvacetiletá dívka by měla být bezstarostná a plná energie.

Emery pocítil záchvěv soucitu a řekl: „Můžeš se spolehnout na mě.“

„Nemohu se spolehnout ani na vlastní rodiče. Jak mohu věřit mužům?“ odsekla Daisy. Uvědomila si, že její slova byla zraňující, a dodala: „Promiň. Nemyslím tebe.“

„To je v pořádku,“ odpověděl Emery a nechtěl být k ženě malicherný.

Daisy se uklidnila a zeptala se: „Potřebuješ něco?“

„Ne,“ odpověděl.

„Tak proč...“ začala a přemýšlela, proč přišel do jejího pokoje.