Emery jí připomněl: „Daisy, vzali jsme se.“

Daisy byla zmatená. „No a?"

„Je pozdě. Čas jít spát,“ řekl klidně a začal si rozepínat košili.

Daisy konečně pochopila jeho záměr. Oči se jí rozšířily. „Ty máš v plánu spát tady?“

Emery odpověděl: „Je tu jen jedna postel.“

Daisyino srdce vynechalo úder. „Ale já nejsem připravená.“ Jednou s ním už spala, ale tehdy byla v mlžném oparu. Teď se k tomu nemohla znovu odhodlat.

Emery otevřel skříň, vytáhl župan a ohlédl se na nervózní Daisy. „Neboj se. Nebudu tě do ničeho nutit.“ Byl dost trpělivý na to, aby počkal, až ho přijme.

Daisy přemýšlela, jestli mu může věřit. ‚Muži jsou tvorové ovládaní pudy,‘ pomyslela si. S polštářem v náručí prohledala další dvě ložnice. Jižní pokoj byla pracovna a severní šatna. Malá pohovka v obývacím pokoji měřila sotva metr; spát na ní celou noc by bylo utrpení.

Skleslá Daisy se vrátila do ložnice, právě když Emery vyšel ze sprchy. Vlhké vlasy mu padaly do čela a vyzařoval z něj lenivý a odměřený šarm.

Daisy si v duchu postěžovala: ‚Proč vypadá tak dobře?‘ Když viděla, jak se blíží, nervózně ustoupila a ztěžka polkla.

Emery na ni lhostejně pohlédl, pak ji obešel a lehl si na jednu stranu postele.

Daisy se s úlevou zeptala: „Kde jsi spal, když jsem byla nemocná?“

„V kanceláři,“ odpověděl.

Daisy si kousla do rtu. Nemohla ho požádat, aby znovu spal v kanceláři. Koneckonců, tohle byl jeho domov. Vzala si župan a strávila v koupelně dlouhou dobu, než vyšla ven.

Emery se opíral o čelo postele s notebookem položeným na kolenou. Soustředil se na obrazovku a nevnímal, že jeho župan odhalil jeho svalnatou hruď.

Daisy se začervenala, když uviděla přikrývku připravenou pro ni, a cítila se trochu dojatá.

Emery odložil notebook, zhasl lampičku, lehl si a řekl: „Pojďme spát.“

Daisy chvíli stála bez hnutí, nakonec sebrala odvahu, přešla k posteli, nadzvedla přikrývku a lehla si. I přes vzdálenost mezi nimi stále cítila jeho dech a teplo. Sevřela přikrývku a srdce jí bušilo.

Daisy nemohla usnout, dokud neuslyšela Emeryho pravidelný dech. Kradmo se na něj podívala a téměř se ztratila v jeho kráse. Rychle zavřela oči a propadla se do spánku.

Když Daisy usnula, Emery otevřel oči. Natáhl se a jemně jí otočil hlavu, aby spočívala na jeho paži. Ona se k němu ochotně přitulila a našla si pohodlné místo v jeho objetí.

*****

Daisy měla klidný spánek. Druhý den se probudila do slunečního svitu a líně se protáhla. Vzpomněla si, že spala s velmi pohodlným polštářem v náručí, díky němuž se uvolnila.

‚Počkat! Polštář?‘ Daisy náhle otevřela oči a uviděla Emeryho tvář přímo před sebou. Jeho hlas byl jemný, když ji pozdravil: „Dobré ráno, Daisy.“

Nemohla si pomoct a podívala se dolů. Byla v šoku, když zjistila, že je pod jeho přikrývkou a ruku má kolem jeho pasu.

„Proboha!“ Zahanbená Daisy vběhla do koupelny.

Emery si upravil límec, vstal a zvolal: „Daisy, připravím snídani. Nebuď tam moc dlouho.“

Daisy, která si nevěděla rady, si zakryla tvář. Když se dveře zavřely, vykoukla ven a našla u postele položené růžové šaty. Pak jí došlo, že jí někdo pomohl se převléknout, když byla nemocná.

Daisyiny oči se v okamžiku rozšířily. Vyřítila se z pokoje. Když však uviděla Emeryho, zmírnila tón. „Em, kdo se o mě staral, když jsem byla nemocná?“

„Pečovatelky. Byl jsem v těch dnech zaneprázdněný,“ odpověděl.

Daisy si s úlevou oddechla, ráda, že ji neviděl nahou.

Emery se na Daisy podíval zvláštně a chtěl jí připomenout, že ji tu noc už nahou viděl. Protože se obával, že by se mohla rozčílit, rozhodl se mlčet.

„Nevím, co máš ráda, tak jsem připravil jídlo, které si obvykle dávám já,“ řekl a ukázal na stůl plný jídla.

Daisy se svraštělým čelem řekla: „Pane Pottere, nejsem vybíravá. Nemusel jste toho kupovat tolik; je to plýtvání.“

Emery jemně navrhl: „Vyber si něco a zbytek vezmu kolegům.“

Daisy popadla sendvič a sklenici mléka.

Emery se posadil vedle ní a zeptal se: „Nějaké plány na dnešek?“

„Musím do školy,“ odpověděla. Profesor na ni v těchto dnech naléhal, aby dokončila svůj experiment. I když školu a svůj obor neměla ráda, cítila se povinna dokončit to, co začala.

„Odvezu tě,“ řekl Emery.

Daisy s plnou pusou jídla odpověděla: „Není třeba. Pojedu autobusem.“ Pohlédla na hodiny a vykřikla: „Jdu pozdě. Musím běžet.“ Ve spěchu se vyřítila dolů a zapomněla si klíče.

Emery pozoroval rozrušenou Daisy, zavrtěl hlavou a vrátil se do pokoje, aby se převlékl.

*****

Zdálo se, že autobusy dnes byly velmi vytížené. Po půl hodině čekání konečně uviděla autobus. Byl však narvaný k prasknutí a na její zastávce ani nezastavil. Frustrovaná došla k silnici, aby si stopla taxi.

Náhle před ní zastavil Rolls-Royce, který se na slunci leskl aurou vznešenosti, což upoutalo Daisyinu pozornost. Zamumlala si pro sebe: „Zajímalo by mě, jaké velké zvíře tohle luxusní auto vyzvedává.“

„Vyzvedává mě.“ Zezadu se ozval známý hlas.

Daisy se otočila a uviděla Emeryho v černém obleku, jak k ní kráčí dlouhými kroky. Byl dost vysoký na to, aby jí zastínil slunce nad hlavou.

Daisy vzhlédla k Emerymu v úžasu. „Vážně?“