Daisy zamrkala, věděla, že jediný člověk schopný úkolovat Cassidy, je Emery. Opatrně se zeptala: „Byl to pan Potter?“

Cassidy se vědoucně usmála.

Melissa si něco uvědomila, objala Daisy kolem ramen a řekla: „Zrovna jsem si stěžovala, že ti pan Potter dal padělek, ale ukázalo se, že to bylo překvapení. Daisy, ten tvůj manžel je teda něco.“

Daisy se cítila trochu dojatá, když vešla na toaletu, aby zavolala Emerymu.

„Ahoj, Daisy.“ Ozval se Emeryho jemný hlas, který způsobil, že se Daisy rozbušilo srdce, když se dívala na špičky svých bot.

„Pane Pottere, zařídil jste, aby Cassidy přišla do té restaurace?“ zeptala se.

„Jo,“ odpověděl.

Zvědavě se zeptala: „Jak jste věděl, že se dostanu do potíží?“

„Jen předtucha.“

Daisy si v duchu pomyslela: ‚Zdá se, že ví nejen to, kde jsem, ale i v jakých jsem problémech. Špehoval mě snad nebo co?‘

„Uklidni se, Daisy. Potter Group je investorem v Cassidyině firmě. Je její povinností očistit své jméno.“

Daisy žmoulala lem svých šatů a cítila se rozpolceně. „Ale tyhle šaty jsou příliš drahé. To by stačilo na roční nájem.“

„Vůbec nejsou drahé.“

„Cože?“ Daisy jeho slova ohromila.

Emery vysvětlil: „Ty šaty koupila sestra pana Pottera, ale nevešla se do nich. Myslel jsem, že by ti mohly slušet, tak jsem je vzal.“

Emery nelhal. Ty šaty, spolu se vším oblečením ve skříni v ložnici, byly od Noelle.

„Chápu.“ Daisy se cítila mnohem klidněji.

„Oblečení ve skříni nic nestálo, takže je klidně nos,“ řekl Emery.

Když zavěsil, přijal Emery hovor od Noelle, která ječela: „Emery, vrať mi mé oblečení! Sebral jsi všechny mé oblíbené styly!“ Dalo jí hodně práce nakoupit ty limitované edice a teď byly všechny pryč.

„Dal jsem je své ženě. Můžeš si koupit nové,“ odpověděl.

„Jak jsi mi to mohl udělat?“ brečela Noelle, když si náhle uvědomila, že něco nehraje. ‚Počkat! Kdy se oženil?‘

*****

Když Daisy skončila poslední hodinu, šla do supermarketu.

Emery jí udělal velkou laskavost, takže mu na poděkování chtěla uvařit jídlo. Protože nebyla ve vaření zběhlá, koupila spoustu polotovarů.

Když uklízela věci v kuchyni, zazvonil zvonek. Průzorem Daisy uviděla doručovatele.

„Nic jsem si nekoupila,“ řekla, když otevřela dveře.

„Bylo to zakoupeno panem Potterem,“ odpověděl muž.

Zmatená Daisy se zeptala: „Co koupil?“

„Myčku nádobí.“

Daisy si náhle vzpomněla na scénu z minulé noci, kdy jí Emery zabránil mýt nádobí. Připadalo jí to poněkud úsměvné, ale hřejivé.

Doručovatel brzy dokončil instalaci myčky. Než odešel, vysvětlil, jak funguje. „Tato myčka má dvě přihrádky. Ta levá je na mytí ovoce a zeleniny a ta pravá na mytí nádobí. Nepleťte si je, a tady je mycí prostředek jako pozornost podniku.“

Když doručovatel odešel, Daisy zkontrolovala cenu myčky online a byla v šoku, že stála 10 tisíc dolarů.

Právě tehdy se Emery vrátil domů a Daisy se starostlivě zeptala: „Pane Pottere, proč jste koupil tak drahou myčku?“

Přezul se do pantoflí, podíval se na myčku a spokojeně přikývl. „Ujde to. Ušetří ti to ruce.“

Daisy nečekala, že Emery koupí tak drahou myčku jen kvůli jejím rukám. Zamumlala: „Když budu nosit rukavice, ruce si nezničím. Pár rukavic stojí jen 10 dolarů, ale myčka stojí 10 tisíc dolarů. To se nevyplatí.“

Emery se podíval na remcající Daisy a chtěl ji štípnout do těch jejích naducaných tváří. Vypadaly tak měkce a věděl, že na dotek musí být velmi příjemné. Potlačil svůj impuls a vysvětlil: „Myčku koupil pan domácí. Já jsem neutratil ani cent.“

Daisy se cítila klidněji a zeptala se: „Opravdu?“

„Samozřejmě,“ odpověděl Emery.

Daisy se na něj podívala, oči plné radosti. „Pane Pottere, jak to, že vždycky dokážete získat drahé věci, aniž byste utratil peníze? Jako ty šaty a teď myčka.“

„Mám štěstí,“ řekl Emery a jemně ji pohladil po hlavě. „A přinesu štěstí i těm kolem sebe.“

Daisy vycítila něhu v jeho slovech a řekla s úsměvem: „Nuže, děkuji za vaše štěstí, pane Pottere.“

Daisy se vrátila do pokoje, aby se převlékla ze šatů. Měly hodnotu 20 tisíc dolarů a zlomilo by jí srdce, kdyby se ušpinily. Opatrně pověsila šaty do skříně mezi řadu okouzlujících rób a zavřela dveře.

Když procházela kolem pracovny, Emery telefonoval. Po špičkách vešla do kuchyně.

Emery vyšel z pracovny, přilákán světlem svíček v tlumeně osvětleném obývacím pokoji. Na stole byly dva steaky doplněné sázenými vejci a brokolicí. Nicméně Daisyiny kulinářské dovednosti pokulhávaly a vejce vypadala trochu nevabně.

Daisy se k němu blížila se dvěma sklenicemi a lahví vína. „Skončil jste s prací, pane Pottere?“

„Tohle všechno jsi dělala ty?“ zeptal se.

Daisy přikývla s líbivým úsměvem. „Uvařila jsem to, abych vám poděkovala, že jste mi pomohl. Co na to říkáte?“

Daisyina svůdná tvář ve svitu svíček připomněla Emerymu onen večer, ohryzek mu poskočil a odvrátil zrak. „No, abych ti poděkoval za pohoštění, mám pro tebe dárek.“ Pak jí podal tmavě modrou krabici převázanou bílou stuhou.

„Co je to?“ zeptala se.

„Otevři to a uvidíš.“

Daisy rozvázala stuhu a zvedla víko, uvnitř našla list papíru se slovy „List vlastnictví“. Šokovaně vzhlédla. „Pane Pottere, to je náš nový dům?“

„Jo,“ odpověděl.

„To je příliš rychlé, ne?“ O domě se zmínila teprve včera a dnes ho koupil.

„Podívej se, jestli se ti líbí.“

Když Daisy uviděla vlastníka nemovitosti, oněměla úžasem. „Pane Pottere, vy...“