V kolonce vlastníka nemovitosti stálo pouze jedno jméno – Daisy Cookeová, což znamenalo, že dům vlastnila výhradně ona.

„Proč je tam jen mé jméno?“ zeptala se. Neměla v úmyslu nárokovat si výlučné vlastnictví domu.

Emery odsunul Daisy židli a klidně řekl: „Ačkoliv jsme se vzali, aniž bychom poznali rodiče toho druhého nebo měli svatební obřad, nemohu šetřit na tom, co si zasloužíš. Považuj tento dům za můj svatební dar.“

„Ale to je příliš drahé!“ odpověděla.

Dům, který se nacházel v Greenlake, byl nejdražší nemovitostí v Loxinheimu díky své prvotřídní poloze. Jeho cena přesahovala tři miliony dolarů. Původně uvažovala o starém domě v ceně kolem milionu dolarů.

„Žádné strachy. Zasloužíš si to nejlepší,“ trval na svém Emery.

Daisy spěchala zpět do pokoje a podala mu bankovní kartu. „Taky pro tebe mám svatební dar. Na téhle kartě je 600 tisíc dolarů. Vezmi si to.“

Emery si prověřil Daisyinu minulost a věděl, že její rodina na ni byla velmi zlá. Takže těch 600 tisíc dolarů nemohlo pocházet od nich.

Zdálo se, že Daisy není tak jednoduchá, jak vypadala. Emery odmítl se slovy: „Byl bych raději, kdybys tu kartu pro mě uschovala ty.“

Daisy zavrtěla hlavou a řekla pevně: „Už jsi mi kartu dal. Pokud si ji nevezmeš, zítra ten dům prodám.“ Nemohla se zbavit pocitu, že ho zneužívá, a to ji zneklidňovalo.

Emery si kartu neochotně vzal.

Daisy se usmála a pobídla ho, aby ochutnal steaky.

Emery na první pohled poznal, že steaky nejsou dostatečně čerstvé, a jeho vysoké nároky na jídlo mu bránily je sníst.

Daisy se na něj dívala a doufala v jeho potvrzení.

Emery jí pohlédl do jasných očí, ukrojil kousek steaku a ochutnal ho. Překvapivě to nebylo tak špatné, jak čekal. Pocítil slabý záblesk štěstí a řekl: „Ujde to.“

Po jídle šel Emery pracovat do pracovny. Daisy mezitím umyla nádobí, vykoupala se a ležela v posteli, kde si prohlížela telefon.

Náhle ho uslyšela sténat a zvracet bolestí. Vyběhla ven, aniž by se obtěžovala obout si boty.

V koupelně byl Emery skloněný nad umyvadlem, žaludek se mu svíral v křečích, na hlavě mu naběhly žíly.

Daisy přispěchala, aby ho podepřela, a ptala se: „Co se děje, pane Pottere?“

Emery, bledý a zpocený, ze sebe stěží vypravil: „Bolí mě žaludek.“

Daisy se ustaraně zeptala, jestli jsou doma nějaké léky na žaludek, načež odpověděl: „Ne.“

Emerymu se zatmělo před očima, a když se snažil Daisy uklidnit, zhroutil se. Daisy instinktivně natáhla ruce, aby ho zachytila, ale jeho váha ji přemohla. Navzdory bolesti zavolala záchranku.

Sanitka dorazila rychle. Daisy bez váhání nastoupila do vozu s ním.

Emeryho odvezli na pohotovost, zatímco Daisy úzkostlivě čekala venku. Náhle mu zavibroval telefon.

O patnáct minut později přistoupil k Daisy vysoký a přísně vyhlížející muž a zeptal se: „Kde je Emery?“

Když vycítila nepřátelství v mužových očích, ustoupila a zeptala se: „Jste přítel pana Pottera?“

Colby se na Daisy podíval s opovržením a divil se, proč by se Emery rozhodl oženit s tak hloupou ženskou. Jeho tón byl tvrdý. „Emery má přísné stravovací návyky. Jak ho mohl rozbolet žaludek? Dala jsi mu sníst něco špinavého?“

Daisy to zaskočilo. „Uvařila jsem mu steak ze supermarketu.“

Colbyho výraz ještě více ochladl. „Snažíš se ho zabít a dostat se k jeho majetku?“

Jeho obvinění ji šokovalo a rychle vysvětlovala: „Ne, jen jsem mu chtěla poděkovat. Ten steak byl čerstvý. Kupovala jsem ho několikrát a jedla jsem ho taky.“

„Nesrovnávej se s ním,“ odsekł.

Když se otevřely dveře pohotovosti, Daisy se pokusila zeptat na situaci, ale Colby ji odstrčil a zařval: „Je to všechno tvoje vina!“

Daisy byla odhozena proti zdi, což jí způsobilo intenzivní bolest v zádech. Kousla se do rtu vinou a čekala na vysvětlení lékaře.

Colby postoupil vpřed. „Doktore, jak je na tom Emery?“

„Ten steak byl těžce stravitelný, což způsobilo akutní gastrointestinální záchvat. Ale žádný strach. Kapačky ho spraví. Ale odteď musí dbát na svou stravu.“

Colby šel zkontrolovat Emeryho stav a Daisy ho následovala v těsném závěsu. Zablokoval jí cestu a řekl pohrdavě: „Tohle je všechno tvoje vina! Jak to, že máš ještě odvahu se mu podívat na oči?“

Daisy zůstala v šoku. Emery na ni byl tak hodný, a přesto kvůli ní skončil v nemocnici. Opravdu se styděla mu znovu čelit, i když mu původně chtěla jen poděkovat.

Daisy seděla před pokojem a cítila se nesmírně provinile.

*****

Emery už se probral. Když viděl vstoupit Colbyho, jeho tvář potemněla. „Proč jsi tady?“

Colby pokrčil rameny a odpověděl: „Tvoje drahá ženuška tě dostala do nemocnice a stydí se za tebou přijít, tak jsem tu místo ní.“

Emery se zamračil. „S ní to nemá nic společného.“

Colby odsekł: „Kdyby nekoupila ty levné steaky ze supermarketu, nebyl bys v nemocnici.“

Emery řekl přísně: „Nikdy jsem jí o svém citlivém žaludku neřekl. Nevěděla to.“

„Emery!“ Emeryho snaha bránit Daisy Colbyho rozzlobila. „Daisy nesahá Beatrice ani po kotníky! Proč na ni nemůžeš počkat? Brzy se vrátí.“

V Colbyho očích byli Emery a Beatrice dokonalý pár.

Emery řekl chladně: „Colby, nesrovnávej mou ženu s jinými ženami. Jestli se to stane podruhé, už nebudeš mým přítelem.“