Hodiny se procházíme po pláži – dlouhé, pomalé hodiny, povídáme si o maličkostech – jaký je písek na dotek, jak vypadá moře, jak slunce hřeje na kůži. Teprve když cítím, že se spaluji – i pod tou svou hloupou rybářskou čepicí – mě Christian dotáhne domů. I tak se mi nechce, i když – miluju být na pláži.

"Nééé," stěžuju si a zapírám se patami, když mě Christian táhne za ruku směrem k malému zápraží