„Promiň, Irisi,“ řekne Christian, sklopí zrak na talíř a složí si ruce v klíně. „Máš pravdu.“

Obočí mi vyletí nahoru a páteř se mi narovná. Protože, no, tohle nejsou dvě věty, které bych za poslední dva měsíce slyšela zrovna často.

Christian zvedne oči k mým. „Je to pro mě těžké. Automaticky tě chci držet v nevědomosti, protože si pořád myslím, že je pro tebe bezpečnější nevědět.“

„Nevědomost mi n