Ricky se také vytáhne na stoličku, a já zatnu čelist, abych zadržela slzy, a začnu jim oběma chystat talíře. Zoufale si přeju v tichosti udělat něco laskavého, ale pronásleduje mě fakt, že nic, co udělám, nikdy nemůže zmírnit smutek tohoto dne. I děti jsou potichu, odpovídají na mé otázky, jestli chtějí mléko a kečup – ano na obojí – a pak potichu začnou jíst.

Zabalím zbytek jídla z jejich podnosu