„Musíš se najíst,“ říkám a pokrčím rameny. „Nakrmila jsem děti. Teď se propracovávají galonem zmrzliny.“

Trochu se zasměje, upřímně, a pak překvapeně zvedne ruku k ústům – jako… jako by to udělala poprvé od té doby, co zjistila, že je mrtvý. A nebyla si vědoma, že to ještě dokáže. „To je dobře,“ zamumlá a přikývne. „Jsem… jsem v prdeli. Děkuju, že jsi je nakrmila.“

„Proč si nedáš chvilku,“ říkám a