„Kde jsou Nico a Frankie?“ zeptám se tiše.

„Dělají svou práci,“ odpoví, a mírně pozvednuté obočí mi dává najevo, že nepotřebuji vědět víc a neměla bych se ptát.

Má to ale opačný efekt. „Christiane,“ zasténám a silně se opřu o pult, zatímco nad ním kroutím hlavou. „Proč mi to nechceš říct? Proč mi nedovolíš vědět?“

„Protože když to udělám, díváš se na mě takhle!“ řekne, kývne směrem ke mně a ukáže