Frankie a já jedeme dlouho, převelice dlouho.

Jakmile odezní adrenalin z opuštění domu rodiny Romano, okamžitě se mi začne dělat znovu špatně, následek… čehokoliv, co mi Elio dal, stále pustoší můj organismus. Frankie mi podá z lahve vodu ze zadního sedadla a omlouvá se, že nemá žádné jídlo – proboha, kdy jsem naposledy jedla? Slibuje, že mi sežene jídlo, jakmile to bude možné.

Jen přikývnu, zavřu