„Začneme,“ říká Frankie a vrací pohled na silnici, „upřímnou diskusí o tom, jak moc v prdeli vlastně jsme.“

Mírně se mi nadzvedne obočí, ale zatnu se proti emocím, které se ve mně začínají probouzet – zvlášť proti myšlence, že jsem do toho Frankieho zatáhla, že je v prdeli jen kvůli mně. „A jak moc v prdeli to je?“

„Docela dost,“ říká a věnuje mi letmý pohled. „V tom domě to bylo šílený, když tě E