"Děláš si legraci, že?" Zírala jsem na Adriana, ruce zkřížené na prsou, zatímco se ledabyle opíral o kuchyňskou linku s malým, nesnesitelným úšklebkem v koutku úst.

"Nedělám," odpověděl hladce a zvedl dva lístky, jako by to byla nějaká mírová nabídka. "Je to už zamluvené. Zítra ráno odlétáme."

Zamračila jsem se a odmítala mu to usnadnit. "A ty jsi se o tom všem rozhodl sám?"

"Je to součást našeho