"Vyhýbáš se mi," řekl Adrian hlubokým, dunivým hlasem, z něhož mi přejel mráz po zádech.

Strnula jsem uprostřed kroku na chodbě a pevněji sevřela telefon. Ani jsem ho neslyšela přijít za mnou. Pomalu jsem se otočila a setkala se s jeho očima – šedýma, bouřlivýma a pronikavýma.

"Nevyhýbám se ti," zalhala jsem, i když mě nejspíš prozradilo to, jak mi pohled sklouzl k podlaze.

Adrian si založil ruce