Kapitola první: Lidé nechtějí otevřít dveře a vejít dovnitř, aby viděli živý pornofilm.

Ach. Sakra!

Můj poslední rok na Ridgeback High nemohl začít lépe. To teda ne.

Všechno šlo naprosto v pohodě. Dokonce perfektně. Byla jsem méně nešikovná. Tedy, ani jednou jsem nezakopla o vzduch, a to je pro mě značný úspěch.

No, až doteď.

S hrůzou jsem zírala na Melanie, jejíž celý outfit byl teď promočený mým pomerančovým džusem. Ani nevím, jak celá ta zatracená krabice džusu vylétla z mé ruky a přistála jí na hlavě, a promočila ji od hlavy až k patě.

Celá jídelna ztichla a všichni na nás zírali v očekávání nadcházejícího dramatu. Ti lidé si vážně potřebovali najít život.

Melanie, mocichtivá mrcha, na mě zírala. Zavrčela na mě. "Ty zasraná mrcho!" vykřikla a její pronikavý hlas se rozléhal po stěnách jídelny.

Svým způsobem jsem byla vděčná, že to byla Melanie, a ne Amanda, o které osud rozhodl, že se musí vykoupat v mém džusu. Amanda, samozvaná královna Ridgeback High School, je šílenější než kdokoli, koho jsem znala.

Než se na mě Melanie mohla vrhnout, dvě ruce ji popadly kolem pasu a odtáhly mě od ní.

Drew se snažil, seč mohl, zabránit Melanie, aby mě poškrábala, a za to jsem byla vděčná. S nehty tak dlouhými jako ona by mi určitě dokázala seškrábat kůži. Drew byl Melaniin přítel, i když co na ní viděl, to mi bylo záhadou. Byl to také bratr mé nejlepší kamarádky Natalie.

Drew a já jsme se znali odjakživa, protože jsme si nebyli nijak blízcí. Jen jsme spolu chodili do pár hodin.

A ne, nebyla jsem do něj zamilovaná. Jasně, byl roztomilý s oříškovýma očima, černými vlasy a dolíčky na obou stranách tváří, ale nebyl můj typ.

Melanie byla vždycky děvka, a ne, tady jsem nikoho nesoudila. Spala skoro s každým klukem. Ale všechno se změnilo po jejích osmnáctých narozeninách, přesně když se dala dohromady s Drewem. To bylo před sedmi měsíci a nějakým způsobem změnila své způsoby. Bylo to, jako by se jednoho dne rozhodla, že už se dostatečně vyspala a chtěla se usadit, a kdo by byl lepší než Drew, tichý a atraktivní kluk. Co se změnilo, tím si stále nejsem jistá.

Melanie byla zlá na mě i na mé nejlepší kamarádky, jak si jen pamatuju.

Jen nám neříkejte tři mušketýři. Cokoli, jen ne tohle!

"Co se tady děje?" Ach! Ředitel Powers. Tenhle muž měl vždycky dokonalé načasování. Je to, jako by měl radar na probíhající teenagerské drama.

"Hej, Melanie, zlato. Uklidni se." Drew vrkal Melanie do ucha.

"Uklidnit se?! Jak se mám sakra uklidnit, když mě tahle mrcha úmyslně polila?" Zavrčela a ukázala na mě upraveným prstem.

"Slovník, slečno Simpsonová." Ředitel Powers zamračil na Melanie.

"Ale no tak, Melanie. Jsem si docela jistý, že to neudělala úmyslně." Drew se snažil situaci uklidnit.

Melanie se snažila vymanit z Drewova sevření. "Zabiju tě," křičela. "Pusť mě, Drewe."

Všichni měli vytažené mobilní telefony a natáčeli tuhle scénu a byla jsem si jistá, že to bude zveřejněno na všech sociálních sítích, než skončí obědová přestávka.

Zmínila jsem se, že nesnáším pozornost?!

A kde jsou tvoje nejlepší kamarádky, když je potřebuješ?!

Drew zesílil sevření Melanie a něco jí zašeptal do ucha. Ztuhla a tváře jí zrudly. Omdlela v jeho náručí a opřela se o něj. Nevěděla jsem, že má Drew nad Melanií takovou moc. Co jí vůbec řekl?

"Slečno Melanie Simpsonová, chcete vysvětlit, co se tady stalo?" Pan Powers se přesunul ze svého stanoviště u vchodu do jídelny vedle nás.

"Pane Powersi, Zara mě tady úmyslně polila svým pomerančovým džusem."

Už jsem měla dost jejích obvinění. "Víš, Melanie, kdybych tě chtěla polít úmyslně, nebylo by to mým pomerančovým džusem. V jídelně jsou i nechutnější věci." Ušklíbla jsem se. A na povel se po jídelně rozlehlo mumlání.

"Ty mrcho....." Melanie zavrčela a znovu se na mě pokusila vrhnout.

"Udělá ti dobře, když budeš ovládat svá ústa, slečno Simpsonová. Jste stále ve škole!" řekl ředitel Powers.

"Máš snad krámy? To nebyl ani dobrej comeback." Uchechtla jsem se. Nikdy jsem takhle neodmlouvala, co to do mě vjelo, a ještě k tomu před ředitelem. A soudě podle výrazů ostatních studentů se divili tomu samému. Dokonce i Melanie byla překvapená.

"Holky, dost!" Pan Powers si povzdechl. "Pane Drewe Jensone, navrhuji, abyste svou přítelkyni odvedl a nechal ji převléknout do suchého oblečení. A co se týče tebe, slečno Zaro Hemmingová, uklidíš ten nepořádek, který jsi vytvořila."

Uklidit nepořádek, který jsem vytvořila? Předpokládám, že bych to mohla udělat. Byl tam jen malý pomerančový džus, který bych mohla snadno vytřít. Lepší ustoupit, než se hádat s ředitelem a dostat se do školní věznice.

"Dobře, řediteli Powersi." Neochotně jsem přijala.

"Dobře." Ředitel Powers se na nás oba podíval a odešel z jídelny.

Melanie se na mě ušklíbla, zvedla svůj tác a nechala ho spadnout na podlahu. "Aha, asi budeš muset uklidit i můj nepořádek," posmívala se mi sladkým hlasem.

Celá její parta vstala od stolu a jeden po druhém všichni shodili talíře a smáli se. Páni, to je jednota.

Drew se na mě omluvně podíval a odtáhl Melanie pryč, která mi, jsem si jistá, měla co říct.

Její parta kolegyň roztleskávaček vyšla z jídelny, houpala boky, sukně jim sotva zakrývaly zadky, právě když zazvonilo a signalizovalo konec obědové přestávky.

Zaťala jsem ruce v pěst. Prostě jsem nemohla uvěřit, že to udělaly.

Nebyla jsem žádná padavka, ale jídelna už byla prázdná a nemyslím si, že by mi udělalo dobře jít za panem Powersem a fňukat jako dítě.

Povzdechla jsem si a promnula si spánky. Zabiju Natalie a Samanthu za to, že mě nechaly samotnou a dostaly se do školní věznice za pozdní příchod.

Všichni už musí být na cestě ke svým skříňkám, aby se zúčastnili svých hodin, a tady bych uklízela nepořádek, který jsem "údajně" vytvořila. Mohla bych prostě nechat nepořádek, který Melanie a její následovníci vytvořili, ale nechtěla jsem jim dát další důvod, aby se dostali na jejich špatnou stranu a dostali se do školní věznice.

Povzdechla jsem si a vyšla z jídelny. Místo toho, abych šla na svou další hodinu, jak jsem chtěla, jsem šla směrem ke skříni údržbáře.

Slavná skříň údržbáře, kde polovina děvek naší školy ztratila své panenství.

Vlastně jsem slyšela chrčení a sténání zevnitř skříně.

Mám štěstí!

Žádné překvapení. Měli by sterilizovat každý povrch v té skříni. Chudák pan údržbář, který se musí denně dotýkat zásob.

Spěchala jsem na svou hodinu, no, ať už z ní zbylo cokoli, a opravdu mě nezajímalo, komu přerušuji výrobu dětí.

Po hlubokém nádechu jsem otočila knoflíkem a otevřela dveře a uvnitř jsem našla Harpera Caina, jak se muchluje se svou holkou týdne. Nebo dne. Nebo hodiny.

Harper Cain, otravně dobře vypadající playboy školy. Se zelenýma očima, jemnými hnědými vlasy a výškou 190 cm byl snem každé dívky. Jediný problém byl, že věděl, jak zatraceně žhavý je, a plně toho využíval. Skoro 80 % dívek tady ztratilo své panenství s ním.

Jaké absolutní klišé, zlý chlapec, který se nikdy neusadí s jednou dívkou, zlomil srdce všem svým úletům a dívky po něm stále toužily.

A s tempem, jakým se ubíral, jsem si byla jistá, že mu dojdou dívky, se kterými by se mohl vyspat. Ale jo, nedaleko odsud byla další střední škola, takže si myslím, že se tím moc netrápil. Fuj.

Ach, a nesnáším ho. Šok! Kdyby jen mohl dívky víc respektovat a nechovat se k nim jako k hovnu. Spal s mojí sestrou před dvěma lety, když byla v posledním ročníku a my jsme byly v druhém. Neměl ani tu slušnost zůstat ráno po tom, co se vyspali. Tedy, jak se mu vůbec podařilo skórovat se seniorkou? Zjevně nic není nemožné pro vznešeného Caina.

Harper neměl ani tu slušnost zamknout dveře a ani si mě nevšimli. Tedy, haló, lidé nechtějí otevřít dveře a vejít dovnitř, aby viděli živý pornofilm.

Obětí týdne byla Maria Wilsonová, která měla být vzorná šprtka. Opět nikoho nesoudím, jen říkám, co vidím. Nemá Harperovo kouzlo konce?! Zjevně ne.

Jeho tělo bylo umělecké dílo, kdyby jen jeho ego nebylo příliš velké. Jeho tělo bylo štíhlé a svalnaté, jako by dělal jen to, že si hraje s váhami. A viděla jsem i six-pack. Bere snad steroidy? Tedy, můžou vůbec sedmnáctiletí kluci mít tak vypracovaná těla?

Jeho penis byl stále v ní a hýbal boky ne zrovna jemně. Maria křičela a sténala rozkoší při každém nárazu. Její záda byla prohnutá a oči zavřené. Svými rukama ji držel za zadek tak silně, že jsem si byla jistá, že na jejím zadku budou otisky jeho rukou. Druhou rukou ji podpíral tím, že ji držel za spodní část zad. Jeho břišní svaly se napínaly při každém nárazu. Měla jsem plný výhled na Mariina záda a byl to pohled, na který nikdy nebudu moci zapomenout. Jsem doslova poznamenaná na celý život.

Na vteřinu jsem zapomněla, proč jsem tady, a přemýšlela jsem, jaké by to bylo držet Harperovy paže, když se napnou, když je uvnitř mě a já sténám rozkoší.

Počkat, cože?

Zavrtěla jsem hlavou, abych se zbavila těchto myšlenek. Potřebovala jsem ovládat tyhle zrádné děvkařské hormony.

Sál její prsa, jako by z nich měla vytékat tekutina bohů. Kousl ji do už tak růžové bradavky, což ji donutilo sténat tak hlasitě, že jsem se bála, že to vyvede všechny z hodin, aby se podívali na zdroj zvuku.

Trapas.

Odkašlala jsem si, ale nedostala jsem žádnou odpověď. Stále to dělali jako králíci. Nechutné.

Odkašlala jsem si s větší silou. Harper otevřel jedno oko a podíval se na mě. Stále se nepustil její bradavky.

Zvedl obočí, ale nepřestal narážet.

Ach bože!

"Já, ehm, jenom jsem h-hledala ú-úklidové prostředky."

Nepřestal, místo toho jen popadl Marii a obmotal jí nohy kolem pasu.

Okay?!

Maria byla stále ve své vlastní blaženosti. Nemyslím si, že vůbec věděla, že obědová přestávka skončila a ona musí jít do třídy.

Pustil její bradavku, zabručel a podíval se na mě. "Na co sakra čekáš? Vezmi si, co potřebuješ." A vrátil se k sání na její druhé prso.

Skvělé! Prostě zatraceně skvělé!

Opatrně jsem vstoupila do už tak nacpané skříně a popadla jsem, co jsem potřebovala k úklidu podlah v jídelně. Nezastavili se ani jednou a tolikrát jsem do nich narazila. Zajímalo mě, jestli jsem nechytila pohlavní chorobu jen tím, že jsem byla ve stejné místnosti jako Harper Cain.

Shromáždila jsem všechny zásoby a udržovala jsem co největší vzdálenost od toho nadrženého páru.

"Vypadni už. A zavři ty zatracený dveře." Harper zavrčel.

Páni, Harper nemohl být větší idiot.

Kdybych nebyla tak mimo, dala bych mu vtipnou odpověď.

Místo toho jsem jen popadla úklidové prostředky a zavřela ty zatracený dveře.

Pokud to bylo možné, Mariiny steny se ještě zesílily. Jakým způsobem ji ještě nikdo neslyšel?

Pokud Mariiny steny měly něco vyvodit, jsem si jistá, že teď vím důvod, proč po něm dívky touží i poté, co je nechal na holičkách.

Ošklíbla jsem se nad svou myšlenkou.

Chlap, který vypadal jako řecký bůh a šukal jako jeden taky.

Ach, jídelno, už jdu.

Můj život je stejně mnohem lepší než život Harpera Caina. To teda ne.