„Chci rozvod, Cassandro, jsi ostudná žena!“ Luciánova krutá slova, slova jejího manžela, jí probodla srdce a oči se jí naplnily slzami.

Cassandra ležela na posteli ve svém pokoji, když se dveře rozletěly a Lucián vtrhl dovnitř s hnědou obálkou v ruce.

„C…co to říkáš?“ zamračila se.

Nebyla to poprvé, co jí manžel řekl tato slova, ale dnes se to zdálo jiné, navíc držel hnědou obálku, za kterou se vroucně modlila, aby to nebyl rozvodový dokument.

„Už mnohokrát jsem slyšel zvěsti o tvých špinavostech a vždycky jsem si zacpával uši. Myslel jsem si, že to není pravda, ale mýlil jsem se, když jsem si zacpával uši!“ tyčil se nad ní a křičel.

„Nikdy jsem neudělala nic, čím bych si zasloužila taková jména, Luciáne,“ její slova se lámala.

„Cassandro, měla jsi tu drzost scházet se s jinými muži za mými zády, a jako by to nestačilo, oddala ses jim jako ta děvka, kterou jsi!“

„Nedovolím, aby byla moje morálka vláčena bahnem, Luciáne. Ty ze všech lidí bys neměl ukazovat prstem na ostatní. Mlčela jsem kvůli podmínce spojené s naším manželstvím a jen jsem se dívala, jak se svou milenkou okázale předvádíš před všemi. Neviděl jsi na tom nic špatného, ale…“

„Snažíš se zakrýt svůj hřích tím, že do toho zatahuješ Rosalinu? To stejně nezmění fakt, že s tebou spal jiný muž!“ hulákal.

„Neměl bys mě obviňovat z tak nemorálního činu, Luciáne. Já jsem…“

„Tomu říkáš obvinění?“ zamračil se a strčil jí do obličeje svůj mobil.

Cassandra se zamračila, vzala si od něj telefon a upřeně se zadívala na obrázek.

To byla ona na obrázku. To byla ona pod peřinou v hotelovém pokoji. Tohle byl další obrázek jí s mužem pod peřinou.

„C…co to je?“ zakolísala, když jí Lucián vytrhl telefon z ruky.

„To nejsem já, přísahám!“ vykřikla.

„Tak kdo to je? Chceš z toho někoho obvinit?“

„To je fotomontáž! To nejsem já, věř mi, prosím!“

„A co? Já jsem se okázale předváděl se svou milenkou? Věděla jsi moc dobře, že jsem Rosalinu miloval ještě předtím, než jsi zatáhla za nitky, aby mě můj dědeček donutil si tě vzít. I po těch sračkách, co tvůj otec provedl, to můj dědeček přešel a donutil mě do tohoto manželství s tebou!“

„Ale teď co? Jediný člověk, který by se tě mohl zastat, leží na nemocniční posteli, a než se naděješ, převezmu skupinu společností L.G!“

Cassandra energicky zavrtěla hlavou a slzy jí stékaly po tváři. „Přísahám, nikdy jsem tě nepodvedla. Vím, že jsi mě neměl rád a já jsem to nezpochybňovala, ale prosím, věř mi. Nejsem ta na obrázku.“

„Tyhle lži si nech pro sebe. Dávám ti čas do konce dne, abys podepsala ten dokument,“ s tím po ní hodil papíry.

Cassandra si spěšně klekla a obmotala ruce kolem jeho nohou, když se muž chystal opustit místnost. Prosila a usedavě plakala: „Udělám cokoliv, co budeš chtít, ale prosím, nemůžeš se se mnou rozvést. Já… já… Prosím, ne.“

„Jsi tak nestydatelná a neuvěřitelná,“ násilím uvolnil své nohy z jejího sevření a pak zasyčel.

„Počkej, nemyslíš si, že se mezi námi něco změní kvůli tomu, co se stalo té noci, že ne?“ zastavil se a řekl.

Cassandra pootevřela rty, ale žádná slova nevyšla. Lucián si vzpomněl, co se té noci stalo?

Cítila se naprosto poražená, že si myslela, že zemře.

Než se nadála, dvoukřídlé dveře jejího pokoje s hlasitým bouchnutím zabouchly, až sebou trhla.

Poté, co se ujistila, že odešel, vyndala si z kapsy těhotenský test, zadívala se na dvě červené čárky a povzdechla si.

V žádném případě neřekne tomu muži, že už nosí jeho dítě.

Pravděpodobně by ji odvezl do nemocnice a vyhodil ji i s dítětem, nebo ještě lépe, nechal by ji porodit a vzal by jí dítě.

Změnil by její manžel názor, kdyby věděl, že už nosí jeho dítě?

Ale pak, byla právě obviněna z toho, že ho podvádí, takže v žádném případě neuvěří, že dítě skutečně patří jemu.

Před pár měsíci se Lucián opil a pokusil se ji znásilnit. Dobrovolně dovolila svému opilému manželovi, aby s ní měl sex, v naději, že se mezi nimi něco změní.

Následujícího rána se však její manžel choval, jako by se mezi nimi nic nestalo.

Samozřejmě, že její manžel nemohl zapomenout na to, co se mezi nimi stalo.

Jejich manželství mělo trvat rok, ale protože Luciánův dědeček se o ni obzvlášť zajímal a měl ji velmi rád, nemohli s rozvodem pokračovat, protože její manžel, Lucián, si svého dědečka velmi vážil a nemohl se s ní rozvést. Ale teď, když měl dědeček nehodu a je v kómatu, v žádném případě rozvod neproběhne.

Po chvíli Cassandra zvedla rozvodový papír, vstala a posadila se na okraj postele. Potom začala číst podmínky smlouvy. Pokud podepíše rozvodové papíry, obdrží patnáct milionů dolarů jako alimenty.

Odložila papíry stranou a dotkla se svého břicha. To by mělo být víc než dost na uspokojení potřeb jejího nenarozeného dítěte.

Cassandra se zasmála, když pohlédla na svatební fotografii jí a Luciána, kterou si pověsila na zeď. Byl to smích smíšený s bolestí, utrpením a vinou.

Byla ubohá. Velmi ubohá.

Kdyby odmítla nabídku Luciánova dědečka, aby si vzala jeho vnuka výměnou za to, že ji nepotrestá za zločin jejího otce. Možná by se tak uboze nezapletla do tohoto pekla, kterému říká manželství.

Možná by jí byl odpuštěn zločin jejího otce.

Možná, nebo možná ne.

Skutečnost, že opustí domácnost, nebolela tak, jako když si plně uvědomovala, že její dítě může trpět bez otce po svém boku.

Cassandra líně zívla a opřela se, dokud se její záda nedotkla měkké matrace.

Jen jeden člověk by měl z této zprávy největší radost, a to její tchyně.

Koneckonců, ta žena také chtěla pro svého syna jeho milenku.

Cassie nevěděla, jak dlouho přemítala o svém ubohém životě: „Odejdu. Je to jediná správná věc,“ řekla, než konečně usnula.