Cassandra lenivě zasténala, když ucítila, že vytrvalá ruka ji nechce přestat budit. „Paní Go, vstávejte,“ ozval se konečně hlas jejich hospodyně středního věku.

„Spíte už od včerejšího večera. Měla byste se osvěžit a pak se přijít najíst. Připravila jsem vám jídlo,“ vydechla Cassandra a posadila se.

„Kolik je hodin?“

„Už je skoro poledne. Hádám, že spíte od včerejška, že? Odpověděla hospodyně a ona přikývla hlavou.

„Měla byste se osvěžit. Mimochodem, paní Go je tady.“

„Moje tchyně?“ Znechucení se jí rozlilo po tváři.

„Ano.“

„Kde je Lucian?“ Zeptala se.

„Obávám se, že včera v noci nepřišel domů,“ odpověděla žena.

„Dobře. Brzy vyjdu ven,“ odpověděla.

Poté, co Mia, jejich hospodyně, odešla, se rozhlédla po pokoji a její oči nevědomky spočinuly na rozvodových papírech na posteli vedle ní.

Samozřejmě, byla zpět v realitě. Rozváděla se.

Neochotně vstala a dovlekla své už tak vratké nohy do koupelny, aby si tam udělala ranní hygienu.

***

„Myslela jsem, že po dnešku už tvoji tvář neuvidím. Lucian říkal, že se s tebou stejně rozvádí.“

„Je to to, co jsi vždycky chtěla, matko,“ Cassandra se nuceně usmála.

„Samozřejmě, že je! Vsadím se, že se ti moje překvapení líbilo.“

„Překvapení? Jaké pře… Počkej, ty jsi Lucianovi poskytla ty falešné fotky?“ Cassandře se rozšířily oči.

„Falešné, říkáš? Ale no tak, udělala bych cokoliv, abych ochránila svou rodinu,“ ušklíbla se a vstala.

„Myslím, že to ty potřebuješ ochránit rodinu před tebou,“ Cassie zavrtěla hlavou.

„Podepiš rozvodové papíry, vezmi si alimenty a odejdi. Nikdy jsi tu nebyla vítána. Chtěla jsi jen sklízet, co jsi nezasela.“

Cassandra nic neřekla a sledovala, jak její tchyně po uchopení kabelky odchází.

Poté, co odešla, se Cassandra otočila, aby se vrátila do svého pokoje, když se před ní zastavila hospodyně Mia.

„Měla byste se najíst, paní Go,“ podívala se na ni s takovým soucitem, že se Cassie mohla jen divit, jestli Mia ví, co se děje.

„Mio, já…“

„Měla byste jíst,“ přerušila ji, pomalu ji vzala za ruku a pak ji odvedla k polstrovanému křeslu.

„Přinesu vám jídlo.“

**

Poté, co snědla polovinu jídla, které jí Mia naservírovala, odmítla jíst dál a pak do sebe kopla vodu.

„Děkuji.“

„Nechtěla jsem vás dvě odposlouchávat, ale slyšela jsem všechno, o čem jste včera mluvily. Omlouvám se,“ začala Mia poté, co položila talíř na stůl před ni.

„Aha,“ Cassandra stiskla rty k sobě a nuceně se usmála.

Mia byla matka, kterou neměla. Poslední dva roky, které strávila v tomto domě, jí Mia pomáhala, utěšovala ji a byla jejím partnerem pro rozhovory.

Byly chvíle, kdy trávila noc v pokoji té ženy, kdykoli byla v depresi nebo smutná, a ta žena ji vždycky přivítala s otevřenou náručí.

„Máte k panu Go city, že?“ Vytrhla ji Mia z myšlenek.

Cassandra popotáhla nosem a usmála se. Jak to ta žena zjistila?

Stále popírala své city ke svému manželovi.

Ano, měla city k Lucianovi, ale neustále si připomínala, že se nikdy nedočká toho, aby ji miloval zpět, za boží milosti.

Lucian miloval jinou ženu a ona to věděla.

Koneckonců, jeho milenka se postarala o to, aby jí připomněla, že s Lucianem bude jen chvíli a brzy opustí jejich životy.

„Musím ho nechat jít, Mio. Nezáleží na tom, jestli ho miluju. Nikdy to tak není,“ zavrtěla hlavou.

„Já vím. Jen chci, abys věděla, že ti věřím,“ řekla s úsměvem.

„Vím, že bys nikdy nepodváděla svého manžela. Život prostě nejde vždycky tak, jak chceme.“

„Děkuji. Znamená to pro mě tolik, že mi někdo kryl záda. Jsem tak vděčná,“ nevědomky jí z očí ukáply slzy.

„Jsi silná žena a já si tě za to vážím. Jsi nejsilnější žena, jakou jsem kdy potkala, a přeji si, aby si to pan Lucian uvědomil dřív,“ pohladila ji po rukou.

„Na tom nezáleží, Mio. Na tom ne.“

„Modlím se, abys našla klid, kamkoli si přeješ jít, a budeš mi chybět.“ Mia stiskla rty k sobě, aby zabránila slzám v kutálení se po tváři.

Cassandra byla dobrá žena a její šéf nevěděl, jaký poklad ztrácí.

„Děkuji, Mio.“ Cassandra přikývla hlavou a vtáhla ženu do objetí.

„To je v pořádku. Budeš v pořádku,“ hladila ji po zádech.

***

Cassandra zvedla rozvodové papíry, posadila se na postel a začala si je pročítat.

Bez ohledu na to, jak dlouho se to snažila oddálit, stejně ty rozvodové papíry podepíše.

Jejich manželství nebylo pohodlné, to by nepopírala.

Její otec před dvěma lety utekl s penězi skupiny L.G a místo toho, aby byla potrestána za otcův zločin, trval Lucianův dědeček a zakladatel skupiny L.G na tom, aby si vzala Luciana.

Možná, kdyby odmítla, bylo by všechno jinak.

Život nebyl tak jednoduchý, jak je znázorněno ve filmech. Tohle byl skutečný život a nebylo možné, aby se do ní Lucian za ty dva roky zamiloval jen proto, že si ji vzal.

S těžkým srdcem začala Cassandra podepisovat papíry jeden po druhém, dokud nedosáhla na poslední stránku. Poté, co skončila, sundala si prsten, který symbolizoval jejich manželství, přešla k zásuvce, položila papíry a pak na ně opatrně položila prsten.

***

Bar uprostřed Los Angeles.

„Proč jsi mě vytáhl uprostřed noci? Máš se vrátit ke své ženě a samozřejmě k horké milence,“ křičel Hames, Lucianův nejlepší přítel, uprostřed ohlušující hudby.

„Rozvádím se,“ prohlásil Lucian a téměř zapomněl, že je v baru a musí mluvit hlasitěji.

„Cože?!“

„Rozvedu se s Cassandrou!“ zakřičel.

„Cože? Proč? Chci říct…“ Hames upustil sklenici alkoholu a poklepal na Luciana, aby ho následoval, když oba zamířili do VIP zóny.

„Proč?“

„Proč? Víš, že ji nemiluju,“ řekl Lucian s nechutí.

„Tak co? Říkal jsem ti, že k ní můžeš vyvinout city. Necháš ji odejít, aby byla s Rosaline?“

„Hamesi, Cassandra mě podváděla s jiným mužem. Jiný muž šukal moji ženu!“ zakřičel.

„A ty jsi tomu uvěřil?! Chci říct… Znáš tu ženu dva roky a znáš ji líp.“

„Neznám Cassandru. Vzal jsem si ji, protože jsem byl donucen. Nemiluju ji a jsem nejšťastnější, že konečně opouští můj život bez námitek!“ odsekl Lucian.

„Tak proč jsi v klubu?“

„Slavím svůj rozvod,“ protočil Lucian očima.

„Dobře. Nevypadá to, že bys slavil,“ pozvedl Hames obočí.

„Ale no tak. Slavím. Začal jsi mě vyslýchat, jakmile jsi dorazil.“

„Tak co teď? Vezmeš si svou milenku?“

„Rosaline je žena, kterou miluju, ne moje milenka, a ano, vezmu si ji,“ prohlásil Lucian pevně.

„Aha,“ protáhl Hames lhostejně.

„Aha?“ zamračil se Lucian.

„Co? Miluješ svou milenku natolik, že bys uvěřil nějaké špinavé pověsti o své ženě a rozhodl ses s ní rozvést.“

„Cassandra podváděla,“ zamračil se Lucian.

„Ano, ano. Udělala to.“

„Hamesi?“

„Samozřejmě, že to udělala.“ Hames se nuceně usmál, což Luciana naštvalo.

Cassandra konečně odejde, proč se ten chlap snaží, aby se kvůli tomu cítil špatně?

=

Následující ráno.

V sedm hodin ráno už Cassandra táhla krabici před velkou bránu manželova sídla.

Teď, když ho opouštěla, doufala, že najde klid.

Ujistila se, že si sbalila jen věci, které jí patřily. Nechtěla brát věci, které patřily Lucianovi, jen aby jí ho připomínaly.

Možná se jednoho dne vrátí, aby si nárokovala své místo. Ne jako jeho manželka, ale jako otec jejího dítěte.

Ještě jednou se zadívala na velkou bránu sídla, vzdálila se od ní, dokud konečně neuviděla taxi, které jelo jejím směrem, a zastavila ho.

**

Lucian líně zívl, když vstoupil do obývacího pokoje, kruhy pod očima byly evidentní, jak jen mohly být.

Ignoroval pozdravy od služebných a místo toho řekl: „Najím se, až se osvěžím,“ a pomalu vystoupal po schodech.

Když se dostal ke dveřím svého pokoje, zajímalo ho, jestli Cassandra podepsala papíry, nebo ještě uboze pláče ve svém pokoji.

Sundal ruku z kliky a přesunul se ke dveřím naproti jeho pokoji a zaklepal. Když nedostal žádnou odpověď, otočil klikou a vstoupil do pokoje.

„Poslouchej, jestli ještě pláčeš…“ přestal mluvit poté, co se rozhlédl po pokoji.

Vypadalo to, jako by ten pokoj, ve kterém se právě nacházel, nikdy nikdo nepoužíval.

Pleťové přípravky, které vždy seděly na stole před zrcadlem, byly pryč a jeden nebo dva šperky, které byly vždy na toaletním stolku, tam také nebyly.

Neustále zkoumal prostředí, dokud se jeho oči nesetkaly s papíry na zásuvce a on se k nim spěšně vrhl.

Tam našel její prsten na papírech.

Cassandra podepsala papíry?!

Samozřejmě, byl překvapen.

Očekával, že ji tu potká, jak pláče a prosí ho, aby se s ní nerozváděl, ale co to je?

Podepsala papíry a odešla.

Vyletěl z pokoje a zakřičel: „Mio! Mio!“ jediné jméno hospodyně, které si pamatoval.

„Pane,“ odpověděla Mia a spěšně vystoupala po schodech.

„Šla Cassandra někam, není tady?“

„Ona…dnes ráno odešla,“ odpověděla nejistě.

Nechtěl snad rozvod?

Proč by vypadal ustaraně?

„Aha,“ podrbal se na hlavě a vrátil se do jejího pokoje.

Vytáhl z kapsy telefon a vytočil její číslo.

'Jen si ověřím, jestli je opravdu pryč.'

Snažil se přesvědčit sám sebe.

„Haló?“ ozval se jemný hlas jeho ženy. Nyní bývalé manželky.

„Ehm, ahoj.“

„Proč voláš? Už jsem podepsala papíry,“ řekla.

„Já vím. Jen… Jen chci, abys věděla, že…ehm… Tvoje alimenty! Zařídím to zítra,“ řekl spěšně.

„Dobře.“

Dobře?

Jen dobře?

„Ahoj,“ dodala a pak ukončila hovor dřív, než ho napadlo, co by ještě mohl říct.

'Chováš se tak uboze, Luciane.'

Řekl si v duchu.

'Jsi tak rád, že je pryč z tvého života. Pamatuj! Vždycky jsi chtěl, aby odešla!'

Připomněl si.

Bylo to pro dobro všech.

Cassandra byla pryč a teď bude s ženou svých snů, Rosaline.