RENEE

Snažím se skrýt úšklebek, když slyším mámu říkat: „Sakra, táta si zase zapomněl oběd,“ ale je to nemožné.

„Zanesu mu to,“ vyhrknu rychle, křením se jako idiot a chňapnu po tašce, kterou máma stále drží.

„Je to pro tebe úplná zacházka. Nemusíš to dělat.“

„Klídek, mami. Vejška začíná až za pár týdnů. Dneska nemám vůbec nic na práci, takže tam můžu klidně skočit. Jen na sebe něco hodím a jdu na to.“

Vyletím zpátky po schodech, než stačí namítat. Využiju jakoukoli výmluvu, abych mohla jít k tátovi do práce, zvlášť pokud to znamená, že spatřím jeho neuvěřitelně sexy šéfa. Pana Hardinga žeru, kam až má paměť sahá. Možná je víc než dvakrát starší než já, ale ten chlap vypadá jako bůh a hrál hlavní roli v každé sexuální fantazii, kterou jsem kdy měla. Je taky důvodem, proč jsem v devatenácti pořád zatracená panna.

Ani náhodou se tam neukážu, aniž bych vypadala úžasně, takže si dám rychlou sprchu, ujistím se, že jsem všude oholená, a pak zamířím k šatníku. Rozhodnu se pro směšně krátkou sukni a růžový top, který mě obepíná jako druhá kůže. Při pohledu do zrcadla je bolestně zřejmé, že nemám podprsenku, takže popadnu malý černý svetřík a obléknu si ho, aby mámu netrefil šlak, až mě uvidí vycházet ze dveří.

Naposledy se podívám na svůj odraz a usměju se. S trochou štěstí padnu panu Hardingovi do oka. Loni na vánočním večírku mezi námi došlo k takovému malému okamžiku. Narazila jsem na něj v tmavém koutě a ten žhavý pohled, který mi věnoval, mě zvlhčí pokaždé, když na to pomyslím. Nic se ale nestalo a od té doby mě to užírá. Vím, že mě chtěl. Myslím, že jen potřebuje trochu postrčit. Asi si myslí, že jsem zakázané ovoce, protože pro něj pracuje můj táta. No, to jsou kecy. Jen ho musím přivést k rozumu a myslím, že dnešek by mohl být ten pravý den.

S nadšeným vypísknutím seběhnu ze schodů a popadnu zapomenutý oběd. Zavolám na mámu rychlé „Ahoj“, vyřítím se ze dveří a nasednu do auta, tak vzrušená, že sotva dokážu posedět. Celou cestu si přehrávám jednu scénu za druhou, ve kterých mě pan Harding šuká v každé poloze, na kterou si vzpomenu.

Když vjíždím do garáží, mám kalhotky úplně promočené a bradavky tak zkurveně tvrdé, až to bolí.

Jakmile jsem uvnitř budovy, nervy mi hrozí přerůst přes hlavu. Pospíchám najít tátovu kancelář, než ztratím odvahu vůbec udělat aspoň to.

„No, to je ale milé překvapení,“ řekne táta a rychle mě obejme. „Jé, díky.“ Vezme si oběd, který mu podávám. „Jak moc byla máma naštvaná, že jsem to zase zapomněl?“

Zasměju se a řeknu: „Nebyla z toho zrovna nadšená, ale mně nevadilo to přinést.“

Než stačí říct cokoliv dalšího, uslyším za sebou hluboký, sexy hlas a okamžitě vím, kdo to je. Celé mé tělo na ten hlas zareaguje a já jsem najednou tak nadržená, že sotva dokážu myslet.

„Renee, rád vás zase vidím.“

Otočím se a vzhlédnu k té nejvíc sexy tváři, jakou jsem kdy viděla, k té, kterou mám vrytou do paměti a na kterou jsem se ukájela víckrát, než dokážu spočítat. Jeho zelené oči vypadají pobaveně, když po mně přejíždí pohledem, a to tmavé strniště na jeho tvářích ve mně vyvolává touhu vyhrnout si sukni, přitisknout kundu na jeho obličej a jezdit po něm, dokud se neudělám tolikrát, že si ani nevzpomenu na své zatracené jméno.

Uvědomím si, že na něj zírám jako idiot, a ke své naprosté hrůze mi v určitém bodě tohoto imaginárního orálního scénáře spadla čelist, takže na něj nejen zírám, ale zírám na něj s pootevřenou pusou a dechem mnohem těžším, než by měl být jen z prostého stání na místě. Cítím, jak se mi rozpaluje obličej, a vím, že si rudnutí můžu přidat na seznam svých ponížení.

Pan Harding mě znovu přejede očima, než se otočí k tátovi. „Budete mít problém dodat mi tu zprávu do konce dne?“

„Ne, vůbec ne,“ řekne táta a už si sedá zpátky ke stolu, aby mohl pracovat. Vím, že má hrozně moc práce, takže se s ním rozloučím a začnu odcházet. Nedojdu daleko, když spíš vycítím, než uvidím tu velkou, mocnou přítomnost po svém boku.

Následuje mě do výtahu, ale než stačím zmáčknout tlačítko pro přízemí, nakloní se a stiskne tlačítko pro nejvyšší patro. Drží tělo těsně u mého, nakloní se blíž a řekne: „Vadilo by vám zajít ke mně do kanceláře, než odejdete?“

Vdechnu vůni jeho opojné kolínské a stěží se ovládnu, abych nezasténala a neotřela se o něj tělem. „Jo, jasně,“ zvládnu říct, i když to vyjde jen jako dýchavičný šepot.

Usměje se, narovná se do své plné výšky a upraví si sako, takže je nemožné nevšimnout si, jak zatraceně široká má ramena. Stojí blíž ke mně, než je nutné, a já se snažím ze všech sil udržet pod kontrolou. Teda, co já vím, třeba se mě chce jen zeptat na pár věcí ohledně mé budoucnosti, nebo mi dokonce nabídnout nějakou pozici pro začátečníky. Snažím se namluvit své kundě, že to neznamená, že do mě strčí péro, ale mé tělo se odmítá uklidnit a v době, kdy dorazíme do nejvyššího patra, mám tanga znovu promočená a cítím, jak mi šťávy pokrývají vnitřní stranu stehen.