VIVIAN

Uvědomovala jsem si jen částečně, že upadám do bezvědomí a zase se probouzím. Všechno to působilo jako sen. Útržky hovorů vedených tichým, ustaraným šepotem. Jasná světla nad hlavou. Pípání monitorů srdečního tepu a vrčení různých dalších přístrojů. Vůně latexu a uklidňující modř sesterských uniforem.

Nebylo možné určit, kolik času uplynulo. Dny. Týdny. Měsíce. Nakonec na tom nezáleželo. Ve