JESSE

Vivian se smála, když jsem ji v náručí přenášel přes práh do střešního apartmánu. „Upustíš mě,“ řekla napůl vyčítavě.

„To bych nikdy nedopustil.“

„Už mě můžeš postavit na zem, Jesse. Nohy mi fungují docela dobře.“

Políbil jsem ji na špičku nosu. „To je pravda, ale musíš mi odpustit, že jsem na tebe tak upnutý. Neseš drahocenný náklad.“

„Jsem součástí toho nákladu i já?“

„Rozhodně.“

Odniesl j