Ten pocit byl děsivý – jako když někam založíte nenahraditelný klíč a víte, že každé horečnaté hledání bude marné.

Laura se otočila k odchodu, ale Weston vyrazil a s náhlým zoufalstvím ji chytil za loket.

Vzhlédla k němu s pevným pohledem. „Přejete si ještě něco, pane Windore?“

„Já…“ To slovo se z něj vydralo, nedokončené.

*Co vlastně chci?* Ta myšlenka mu zaburácela v hlavě, ale nenabrala žádný t