Té noci se Laura ve Westonově náručí vyplakala do naprostého vyčerpání. Svírala jeho košili, jako se trosečník chápe plovoucího dřeva, dokud ji nakonec nepřemohl spánek.

Weston však ležel vzhůru až do úsvitu. Na prsou ho tížilo, každý nádech se zadrhával o břemeno, které odmítalo zmizet.

Kdyby jí věnoval jen špetku pozornosti, věděl by, že právě na ten den připadlo výročí úmrtí její matky.

Kdyby m