V tu chvíli Laura náhle potichu vykřikla a hned nato se ozval Westonův hlas, v němž byl znát naléhavý tón. „Lauro, co se děje?“

Lauřino obočí bylo stažené tak silně, až se jí na čele vytvořila hluboká vráska. Jednou rukou se křečovitě chytila Westonova předloktí a silně ho stiskla. Její břišní dutinou se valily vlny bolesti, jedna za druhou, a pocit, který v ní vyvolávaly, byl špatný, velmi špatný