"Ani ne. Můžu si jít zaplavat? Prosím, maminko." Nevinné oči se upíraly na Abby.

"Jindy, andílku, slibuju."

"Blake se tu nedávno zastavil, ptal se na tebe." Řekla její matka během jídla. Blake je Ericův kamarád, opakovaně ji zve na rande a ona to pokaždé odmítla. Abby ví, že se jí líbí, a řekl rodině, že si ji chce vzít. Jackovi a její matce to nevadí, ale muži jsou to poslední, na co myslí. Jednou už jednoho muže do svého života pustila, a to nepřineslo nic než bolest. "Je to dobrý chlap, Abby, dobře se o tebe a Ally postará. Je taky dobře zajištěný."

"Peníze nejsou všechno, mami. Blakea nemiluju a pochybuju, že on miluje mě."

"Časem se do sebe zamilujete. Neříkej mi, že se vůbec neplánuješ vdát."

"O manželství jsem nikdy nepřemýšlela, mami, mám ráda svůj život takový, jaký je, nepotřebuju, aby mi ho nějaký muž komplikoval."

"Abigail-..." Začala její matka.

"Když je tak dobře zajištěný, proč nepomůže Jackovi?"

"Nemá tolik peněz," řekla Kate. "Potřebujeme zázrak, za boží milosti."

"To se vyřeší, mami, neztrácej naději. Jsem si jistá, že na to Jack přijde, je to chytrý podnikatel."

"Já vím. Představ si, co lidi řeknou, když nám zabaví dům, tu hanbu bych nepřežila."

"Ten životní styl není všechno, zvládali jsme to i tehdy, když táta žil, a pokud si pamatuju, nikdy sis nestěžovala."

"Není nic špatného na tom chtít žít pohodlně, Abigail," řekla Kate. "Měla by sis taky najít muže, který se o tebe a Ally postará."

"Asi muže jako Blakea," řekla Abby matce.

"Přesně tak. Má tě rád, je dokonce připravený vychovávat Ally jako vlastní a dát jí své jméno, to by udělal málokterý muž."

"Zeptala ses někdy, co chci já, mami?"

"To není potřeba, kdyby to bylo na tobě, nikdy by ses nevdala. Ally potřebuje domov, otcovskou postavu, nemůžeš jí upírat všechny ty věci, které jsi měla ty, když jsi vyrůstala. Alespoň zvaž Blakeovu nabídku." Abby ztratila chuť k jídlu, ví, že má matka pravdu, Ally potřebuje otce, jen proto, že ona neměla svůj šťastný konec s Alejandrem, neznamená to, že by měla odmítat každého chlapa, který jí zkříží cestu.

"Popřemýšlím o tom," řekla.

"Zůstaneš na večeři?" Zeptala se Kate.

Abby zavrtěla hlavou. "Musím se cestou domů zastavit v pekárně a pomoct Ally s jejím školním projektem."

"Proč neotevřeš další?"

"Věci se teprve teď začínají zlepšovat, mami, možná v budoucnu."

"Jsem na tebe pyšná, Abby, vím, že jsem to moc neříkala, ale jsem. Vychovala jsi Ally úplně sama, ani jednou jsi mě nepožádala o pomoc, dokončila jsi školu a teď děláš to, co máš nejradši, pečeš. Opravdu jsem na tebe pyšná."

Abby objala svou matku. "Díky, mami, to pro mě hodně znamená."

"Chci jen, abys byla šťastná, když jsem tě viděla tak zlomenou a ztracenou během tvého těhotenství s Ally, tak jsem se bála, že vás obě ztratím." Abby ví, že její matka narážela na tu dobu, kdy málem potratila, protože stále toužila po Alejandrovi.

"Já vím, mami, a vážím si toho, až přijde čas, vdám se."

"Vdáváš se, maminko?" Zeptala se Ally.

"Ještě ne, zlatíčko, ale kdybych se rozhodla vdát, jak by ses cítila?" Zeptala se Abby.

"Já nevím. Budu mít bratra nebo sestru? Většina mých kamarádů má sourozence."

"Chceš bratra nebo sestru?"

Ally přikývla. "Pak se nebudu cítit tak sama."

"Ach, zlatíčko." Políbila ji na temeno hlavy, Abby se střetla pohledem s její matkou, umí si jen představit, co si její matka musí myslet, naštěstí nic neřekla. Strávily s její matkou ještě hodinu, než se vydaly domů, ale předtím se zastavily v kavárně, když tam dorazila, bylo tam ticho, uvnitř bylo jen pár zákazníků. Řekla Ally, aby si sedla, že se hned vrátí.

"Abby," řekla Amanda, když ji uviděla. "Co tu děláš?" Amanda vede podnik, když tu Abby není, pracuje pro Abby už dva roky, jsou si opravdu blízké.

"Nechala jsem tu nějaké dokumenty, pronajímatel je bude brzy potřebovat."

"Jak daleko jsi s koupí toho místa?"

"Pan Adams si účtuje směšnou cenu ve srovnání se všemi ostatními místy v okolí, ale pokud chci koupit tenhle obchod, tak co mi zbývá, dal mi pár měsíců, pak to prodá."

"Co budeš dělat?" Zeptala se Amanda.

"Zatím nevím, ale něco vymyslím." Abby vzala papíry. "Uvidíme se v pondělí ráno, otevřu, neboj se."

"Než půjdeš, zastavila se tu dřív velmi sofistikovaná žena a ptala se na tebe."

"Kdo to byl? Někdo, koho bych mohla znát?"

"Podle jejího oblečení a toho, jak se chová, bych řekla, že je bohatá, dokonce i auto, kterým jezdila, mluvilo za vše." Abby nezná žádné významné lidi, její matka možná ano, ona dává přednost tomu, aby byl její život jednoduchý a mimo média, proto nemá moc přátel.

"Skoro nikoho bohatého neznám, Amando, kromě tebe skoro žádné přátele nemám. Jsi si jistá, že se ptala na mě?"

"Abigail Young, to jsi ty, že jo, na ceduli před kavárnou je napsáno 'Abbyiny dorty a pečivo', že jo."

"Jo, jo, chápu, co tím chceš říct. Co chtěla a jak se jmenuje?"

"Paní Àlvarezová. Něco ti to říká?" Abby zavrtěla hlavou. "Zdá se, že tvoje dorty a lahodné pochoutky způsobily mezi bohatými docela rozruch. Chtěla nějaké dorty, pečivo, muffiny a koláče, je tu celý seznam."

"Všechno už tu máme."

"Chce, abys jí to osobně upekla. Tady je ten seznam." Amanda jí ho podala. "Mělo by to být hotové do středy."

"Cože!" Vydechla Abby. "Tak brzy, tak obrovskou objednávku do té doby nebudeme schopni vyrobit."

"Aha, zmínila jsem se, že vypadá jako žena, která nepřijímá odmítnutí?"

"Skvělé... díky, Amando, určitě na tu informaci nezapomenu."

"To je naše největší objednávka vůbec, vím, že to zvládneš, kromě toho, máš mě, abych ti pomohla. Řekla, že se v pondělí vrátí, aby se s tebou setkala a sdělila ti další podrobnosti o všem."

"Dobře. Příště mi zavolej, než přijmeš tak velké objednávky, máme málo zaměstnanců a momentálně si nemůžu dovolit najmout další lidi."

"Slibuju. Můžu ti něco dát?"

"Ne, musím jít, jen jsem si přišla pro tohle." Abby zamávala složkou. "Uvidíme se." Doma uvařila večeři a pomohla Ally s úkoly, tenhle malý dvoupokojový dům byl pro ně dvě opravdu útulný. Obývací pokoj, koupelna a pak kuchyň s malým ostrůvkem uprostřed, kde se můžou najíst.

Abby milovala svůj život, její matka měla v jedné věci pravdu, kdyby to bylo na ní, nikdy by se nevdala. Muž, se kterým si myslela, že stráví zbytek života, tu nebyl a nikdy nebude, žádný muž nemůže nikdy zaujmout jeho místo bez ohledu na to, jestli miluje někoho jiného nebo ne. Už musí být ženatý a mít děti se svou ženou, Abby se nikdy neobtěžovala číst noviny nebo sledovat zprávy, aby o něm získala informace, vyřadila ho ze svého života a tak to i zůstane.

"Pojď, zlatíčko, je čas jít spát," řekla Abby a sbírala Allyiny kreslicí knihy ze stolu.