Pohled nikoho:

Ken otevřel oči. "Kde to jsem?" Zeptal se sám sebe. Poté vstal a rozhlédl se kolem. 'Vypadá to, že jsem v parku.' Řekl si v duchu.

Kenův pohled:

Prohlédl jsem si každé stvoření tady v tomhle parku. V naší lidské podobě jim vážně vypadáme, ale tohle jsou ti praví. Takže je tu večer, jo. Šel jsem dál, ale chtěl jsem se zeptat na tohle konkrétní místo. Oslovil jsem někoho, je to paní, co prodává zmrzlinu. Fakt? Je zima, ale ona prodává zmrzlinu.

"Kde to jsem?" Zeptal jsem se jí. Usmála se na mě. "Jsme v parku Retiro, Madrid, Španělsko." Odpověděla. Jen jsem přikývl. Aha, Španělsko, slyšel jsem, že tady zřídka sněží. Ale proč sněží?

Uklonil jsem se jí a pokračoval v chůzi. Myslím, že jsem dorazil do města. Je tady moc krásně. Rozhodl jsem se skákat po budovách. Je to tu nádherné. Takže tohle místo se jmenuje Gran Via. Slyšel jsem to od nějakých lidí. My vlkodlaci máme silný smysl pro všechno.

Rozhodl jsem se odpočinout a sedl si na budovu. Ale pak jsem uviděl malou holčičku. Vypadá to, že chce jít uprostřed silnice. Její míč se tam skutálel. Ach, tu holku zabijí! Skoro ji srazí auto! Ten řidič možná nevidí dobře na cestu kvůli hustému sněžení! Rozhodl jsem se tam doletět a zachránit ji, popadl jsem ji a odnesl pryč z cesty. Neustále plakala, ale musel jsem to udělat, je příliš mladá na to, aby zemřela. Pak jsem ji odnesl do parku. Je tam lavička. Mám na sobě kšiltovku, takže mi neuvidí do obličeje. Prostě nechci. Sedla si tam a přestala plakat. Otočil jsem se a pak zvedl pravou ruku na znamení, že musím odejít. "Děkuji, že jsi mě zachránil!" Zakřičela.

Zastavil jsem se, ale neotočil jsem se na ni. Jen jsem se ušklíbl a pak ji tam nechal. Vypadá to, že jsem hrdina, co?

Pohled nikoho:

Ken nechal malou holčičku v parku. Ken se procházel a někde se schoval. Chce se ujistit, že ta malá holčička bude v bezpečí, než se vrátí do jejich světa. Sleduje ji a pak ona vytáhne telefon. 'Vypadá to, že volá rodičům.' Pomyslel si Ken, když ji sledoval. Po několika minutách dorazili její rodiče a malou holčičku objali. Ken se usmál a pak odešel z oblasti. Pak uviděl jezero, ale je zamrzlé, a zkontroloval svůj odraz. Vidí své vlkodlačí já. Vidí se v odrazu, protože je úplněk. Podíval se na oblohu a měsíc byl v úplňku a super jasný. Ale je to krvavý měsíc. "Měsíc je červený." Zamumlal Ken.

Ken se začal nudit a vrátil se do města. Koupil si nějaké jídlo a pil tam pivo. Vlkodlačí svět je téměř stejný jako lidský svět, takže je to pro Kena normální. Po jídle se rozhodl potloukat, ale unavil se. "Chci spát a jít domů. Ale jak?" Zeptal se sám sebe. Pak se rozhlédl a vrátil se do parku. Pak tam uviděl starou studnu. Zíral a pak si uvědomil, že by to mohla být cesta zpět. "Konečně!" Řekl a usmál se. Skočil do studny.

Po několika minutách je zpět ve vlkodlačím světě. Vstal a pak se všude rozptýlilo mnoho královských vlkodlačích stráží. "Co se tady děje?" Zamumlal. Ken se diví, proč. "Ach, Kene! Vaše Výsosti!" Někdo zakřičel a každá královská stráž se přiblížila ke Kenovi. Kenovi to připadalo divné. "Chyběl jsi 2 dny!" Řekl jeden z nich se starostlivým obličejem.

Ken naklonil hlavu. "Co? 2 dny? Byl jsem pryč jen 4 hodiny!" Odpověděl Ken. Pak ho táhli královští vlkodlačí strážci. "Jeho Veličenstvo tě hledá." Řekl jeden z nich s vážným obličejem. Ken si povzdechl. 'Vážně, tohle je tak divné.' Pomyslel si.

Ken dorazil na jejich hrad. Král Kaizer, jeho otec, seděl na svém trůně. Kena odvlekli před něj. "Otče, omlouvám se." Ken se mu uklonil.

Jeho otec na něj zírá. Pak dupnul nohou a vstal. "Hledali jsme tě a ty jsi byl jen v lidském světě a hrál sis? Měl jsi nám to říct, Kene!" Pokáral ho. Král si frustrovaně stáhl vlasy oběma rukama a pak si zase sedl. Ren je tiše sleduje zezadu, schovává se.

Ken vstal z úklony, "Bylo to nečekané, otče. Někdo mě pronásledoval, prostě jsem musel utéct." Vysvětlil Ken, ale cítí se provinile.

Jeho otec, král Kaizer, si jen povzdechl. Ale někdo dorazil a uklonil se králi. Zastavila se vedle Kena.

"Vaše Veličenstvo, jsem tady, protože jeho Výsost Ken zasáhl do něčeho v lidském světě." Řekl ten někdo.

"Smrtka? Proč jsi tady?" Zeptal se král Kaizer a byl velmi překvapen. Ken zíral. 'Smrtka?' Pomyslel si Ken.

Pak se podívala na krále Kaizera. "Jeho Výsost Ken zasáhl do smrti člověka v Madridu ve Španělsku." Řekla smrtka. Pak něco popadla a vypadalo to jako zápisník. "Ta mladá dívka už měla datum své smrti, ale Jeho Výsost ji zachránil a zasáhl. Je to porušení, vlkodlaci by neměli zasahovat do lidského světa, zejména do úmrtí." Řekla smrtka.

Kenovi se rozšířily oči. Jeho oči a královy oči se setkaly. Zavrtěl hlavou. "Otče, nevěděl jsem o tom! Jen jsem jí zachránil život! Je příliš mladá na to, aby zemřela!" Zakřičel Ken.

Král Kaizer vstal. "Co se pak stane s mým synem?" Zeptal se smrtky.

Smrtka se podívala na Kena. Ken se na ni pomalu podíval. "Měl by být zabit teď. Je to za výměnu, protože zachránil někoho, kdo měl zemřít. A znovu, vlkodlaci by neměli zasahovat do ničeho v lidském světě." Řekla smrtka.

"Ne!" Zařval Ken.

"Je něco, co můžeme udělat? Zaplatím ti nebo ti dám, co chceš!" Král se snažil vyjednávat.

"Dobře, protože chci trochu vzrušení. Jeho Výsost Ken bude proklet. Po 15 lidských letech by měl začít žít v lidském světě a najít si partnerku. Ať se do něj ten člověk zamiluje, a jakmile se do něj ten člověk zamiluje na 100 %, měl by ji zabít, jinak si vezmu život Jeho Výsosti Kena." Řekla smrtka.