„Cože?" Ken zůstal s otevřenou pusou. Podíval se na svého otce. „Otče, já nezabíjím."

Jeho otec se na něj podíval a bylo mu ho líto. Nemohl ze sebe vypravit ani slovo.

Smrtka kroužila kolem Kena, aby na něj uvalila kletbu. „Takže po patnácti lidských letech budeš mít dva lidské roky na to, abys způsobil, že se do tebe zamiluje člověk. Dej mi to srdce! Budeš zachráněn a já ti nevezmu život!" dodala smrtka a silný černý vítr obklopil Kenovo tělo, zatímco kolem něj smrtka kroužila.

Po několika sekundách byla smrtka pryč a silný černý vítr ustal také. Ken klesl na kolena na podlahu s rozšířenýma očima. Jeho otec k němu přistoupil a sklonil se, aby dosáhl na jeho ramena. Král položil ruce na jeho ramena a pohlédl Kenovi do tváře. „Kene, právě jsi mě zklamal. Ale nezměním svůj názor na to, že budeš mým nástupcem," řekl klidným hlasem.

Ken se na něj podíval a oči se mu začaly zalévat slzami. „Otče, promiň, že jsem tě zklamal. Nečekal jsem to. Ale nechci zabít nevinného člověka," řekl Ken vzlykajíc.

„Musíš to udělat, Kene. Abys mi byl odpuštěn, musíš to udělat. Udělám tě silnějším. Jsi můj syn a nástupce, zachráním ti život, ať se děje cokoliv," odpověděl král Kaizer.

Ken vstal a přikývl. „Pokusím se, jak nejlépe budu moci. Je to moje chyba. Musím to udělat pro tebe," řekl Ken s odhodláním. Jeho otec se na něj usmál.

„Právě jsem udělal něco hanebného pro naši rodinu a království. Je mi to znovu líto, Vaše Veličenstvo," omluvil se Ken a uklonil se svému otci.

Ren, který to tajně sledoval, oněměl. Žárlivost v jeho srdci sílila. „Ken je opravdu jeho oblíbenec," zamumlal a pak odešel z místa činu.

Ken a jeho otec si potřásli rukama, což naznačovalo, že byla uzavřena dohoda. Ken se na svého otce usmál. Jeho otec jen přikývl a pustil jeho ruku. Ken odešel z místa činu s vážnou tváří. ‚Nezklamu svého otce,' pomyslel si.

Když Ken kráčel po chodbě, chystal se přejít ke svému bratrovi, Renovi. Ren se zastavil před ním, ale nestáli tváří v tvář. Ken se také zastavil v chůzi.

Aniž by se podíval Kenovi do očí, Ren prohlásil: „Nemyslím si, že jsi schopen zabíjet, Kene." Ken se také nepodíval Renovi do očí. „Ano, prozatím. Ale brzy budu," odpověděl sebevědomě a znovu se narovnal a začal kráčet dál.

Renovi se rozšířily oči a ani se nepohnul. Zaťal pravou pěst a zatnul zuby kvůli frustraci.

Ken dorazil do svého pokoje a zamkl dveře, skočil na postel a lehl si na ni obličejem ke stropu. Vzpomínal na to, co se stalo v lidském světě. Snaží se zjistit, jestli to, co udělal, bylo špatné nebo správné. „Takže ona měla ten den zemřít. Ale já jsem ji jen zachránil?" řekl si pro sebe. Pak zavrtěl hlavou. „Ne, ne. Nesnažil jsem se zasahovat. Nebyl to můj záměr. Nevěděl jsem o tom," dodal. „Jen jsem chtěl zachránit malou holčičku, je příliš mladá na to, aby zemřela," uzavřel. Povzdechl si, ale stále cítil lítost. ‚Co kdybych jí nepomohl? Nemusel bych tyhle věci zažívat. Nebyl bych prokletý,' pomyslel si. Potom zvedl pravou ruku a otočil ji, aby viděl svou dlaň. „Kvůli tomu musím zabít nevinného člověka," zamumlal. Zatnul zuby a začal plakat. Ken je vlkodlak, který má nevinné srdce a čisté emoce. Nikdy nikomu neublížil. Všechno, co chtěl, bylo jen hrát si a spát. Nikdy se nezajímal o žádné ženy. Ale teď se jeho život změnil. Neměl na vybranou, musel zabít a zachránit se.

Ren šel do ložnice svého otce. Jeho otec seděl v posteli s přikrývkou na polovině těla. Ren stál vedle dveří.

„Vaše Veličenstvo, Ken udělal velkou chybu a nemyslím si, že toho bude schopen. Ken si nezaslouží být příštím králem našeho Vlkodlačího království," řekl Ren s vážnou tváří.

Král Kaizer se na něj ušklíbl. „Věřím Kenovi, vím, že to udělá. Vybral jsem si ho, protože vím, že si to zaslouží."

Renovi se rozšířily oči a na hrudi se mu sevřelo. Klekl si před ním na kolena. „Otče, od narození jsem se tak snažil stát se korunním princem. Ken si jen hraje a nic neví!" řekl a pak zvedl bradu, zatímco vzlykal.

Král Kaizer vstal a přistoupil k Renovi. Zastavil se před ním. „Rene, je mi to líto, ale ode dne, kdy se Ken narodil, jsem se už rozhodl a to se nikdy nezmění," odmítl král Kaizer Rena.

Ren dál plakal a objal otcovu levou nohu.

Následujícího dne Ken navštívil pracovnu svého otce. Uklonil se mu. „Vaše Veličenstvo, jsem připraven," pronesl Ken s odhodláním.

Král Kaizer seděl na svém velkém křesle a dvakrát zatleskal. Po několika sekundách dorazil jeho ministerský předseda a dva královští strážci.

„Od dnešního dne bude ministerský předseda Dean zodpovědný za tvůj výcvik. Udělá tě silnějším," řekl král Kaizer.

Ministerský předseda Dean a dva královští strážci se Kenovi uklonili. „Je nám potěšením vás poznat, Vaše Výsosti," řekli jednohlasně.

Ken přikývl a usmál se. „Dobře! Jdeme na to!"

Ministerský předseda Dean, dva královští strážci a Ken opustili pracovnu krále Kaizera. Šli do otevřeného prostoru. Velmi velký prostor a plný tréninkového vybavení. Ken byl ohromen, ale zároveň byl stále nervózní. ‚Nevím, jak zabíjet nebo ubližovat tvorům. Ale musím to udělat,' pomyslel si Ken, když se rozhlížel kolem sebe.