Kapitola 9:

Pohled toho vlkodlaka:

Ti lidé jsou opravdu odporní, ale to, co právě vidím, se mi moc líbí, vypadá to, že mě ničí. Zaútočil jsem na ně oba, okamžitě jsem je zabil a zhroutili se na podlahu. Ale co? Viděl jsem, že ta žena je stále při vědomí. Pomalu zvedla hlavu a podívala se na svou dceru. "Utíkej, Amando. Schovej se, dokud nevyjde slunce. Vlkodlaci se přes den neukazují."

Ne! Proč to říkala?

"Mami, prosím, nechoď!" křičelo to dítě.

Byl jsem tak naštvaný a rozhodl jsem se, že to udělám ještě brutálnější. Chci zabít tu otravnou ženu a její dítě! Položil jsem nohu na tu ženu a rozdrtil jí hlavu. Haha, cítím se skvěle! Začal jsem se smát s dokořán otevřenou pusou. Ale pak se mi rozšířily oči, protože to dítě mi hodilo míč do pusy!

Nemohl jsem ho z té pusy dostat. Nemůžu dýchat! Co mám dělat! Ale pak jsem viděl, že to dítě uteklo! Ne! Uteče mi! Musím ji zabít! Ale ach jo, nemůžu dýchat! Co dělat! Ale pak jsem uviděl jejich zeď. Couval jsem a narazil zády do zdi. Stále to nevypadlo! Argh! Zkusil jsem to znovu, ale s větší silou. Ack! Teď už je to úplně z mé pusy. Funěl jsem a opravdu jsem se cítil, jako bych umíral. Pak jsem se podíval na ty lidi, které jsem zabil. "Zasloužíte si to." zasyčel jsem.

Odešel jsem z jejich domu a chodil jsem kolem a hledal to dítě. Kde je? Musím ji zabít, než vyjde slunce.

Chodil jsem kolem a pořád jsem volal její jméno. "Amando? Kde jsi? Chceš se přidat ke svým rodičům v nebi?"

Ulice je tak tichá. Nemohl jsem si vzpomenout na její vůni dřív kvůli krvi jejích rodičů. To byla moje chyba! Tak moc jsem se snažil ji najít, ale nemohl jsem ji najít! Skákal jsem kolem a výl. Slunce má brzy vyjít, měl bych se vrátit do své staré podoby, ale protože jsem tak zraněný, měl bych se vrátit do našeho vlkodlačího světa!

Právě jsem se vzdal hledání toho malého dítěte, ale slibuji, že tě zabiju! Vrátil jsem se do našeho vlkodlačího světa jedním z portálů. Pak jsem slyšel nějaké zvěsti o Kenovi. Že Ken je korunní princ tohoto vlkodlačího království! Nenávidím toho líného vlkodlačího nástupce!

Šel jsem k doktorovi a nechal si ošetřit zranění na hlavě a na obličeji. Opravdu to bolí! Ležel jsem na nemocničním lůžku a vzpomněl jsem si, co mi udělala! Opravdu tě zabiju! Plus ten míč, který mi hodila! Drápal jsem postel svými drápy. "Už je to v pořádku." řekl doktor. Dal mi nějaký lék a já jsem si ho vzal. Proměnil jsem se do své lidské podoby a rozhodl jsem se jít do baru. Chci se napít, než se vrátím do lidského světa. Zabiju tě, Amando.

Dorazil jsem do baru, ale pak, oh! Je to Ken.

Šel jsem k němu a přistoupil k němu. "Kene, proč vypadáš tak problematicky?" Posmíval jsem se mu a pak jsem si sedl vedle něj.

"Jedno červené víno, prosím." Objednal jsem si to od baristy a usmíval se.

Ken se na mě ani nedíval. Nemohl přestat pít. Pak jsem se na něj podíval. "Právě jsem zabil dva lidi z lidského světa. Měli jsme dohodu, ale nesplnili ji." Začal jsem sdílet, co se mi stalo, protože tady nemám žádné přátele. I když nejsme ani přátelé. Nenávidím ho a on nenávidí mě. Pak mi barista naservíroval červené víno. "Oh, děkuji." Poděkoval jsem Baristovi a jsem tak nadšený, že si ho dám!

"Proč jsi tady, Pazi? Nejsme ani přátelé a tak moc tě nenávidím. Přestaň předstírat, že jsi přítel!" řekl mi Ken chladně do tváře! Pak jsem se ušklíbl.

"Haha. Já vím, že? Jen se cítím tak spokojeně, když vidím tvůj obličej právě teď. Právě jsem slyšel nějaké zvěsti o tobě." Odpověděl jsem. Ano, slyšel jsem nějaké zvěsti, že Ken udělal velkou chybu a týká se to lidského světa. Takže, jak to zvládneš, Vaše Výsosti?

Ale pak mi Ken popadl čelisti a podíval se mi do tváře svýma zlostnýma očima! "Vypadni! Nebo tě zabiju!"

Wow, změnil se. Jsem teď zvědavější na to, co Ken udělal. Sundal jsem Kenovy ruce z mých čelistí a vstal jsem. "Wow, změnil ses. Z líného dobrého vlkodlačího chlapce jsi se stal bezcitným vlkodlačím monstrem." Odpověděl jsem a ušklíbl se na něj.

Pak jsem se od Kena otočil, "Dobře, vrátím se do lidského světa a budu tam dál žít. Ale někoho hledám." Řekl jsem. Ano, musím se vrátit, protože tam mám spoustu majetku a musím zabít Amandu!

"A žiju tam velmi pohodlný život. Jsem tam super bohatý generální ředitel." Chlubil jsem se a rozloučil jsem se s ním, když jsem opustil bar.

Opustil jsem vlkodlačí svět a vrátil jsem se do lidského světa. V mém lidském světě jsou mému kouzlu fascinovány mnohé ženy. Šel jsem do své budovy a vstoupil jsem do své kanceláře. Sedl jsem si do kancelářské židle a uvolnil jsem se tam. Ale právě jsem si uvědomil, že není čas na odpočinek! Musím zabít to malé dítě!

Požádal jsem svého asistenta, aby našel Amandu. Můj asistent mi řekl, že se zúčastnila pohřbu svých rodičů, ale pak v noci odešla. Pak jsem si promnul bradu a ušklíbl se. Takže, víš, jak se přede mnou schovat, co? Ale nenechám tě.

Vstal jsem a můj asistent mi řekl, že zítra bude pohřeb jejích rodičů. Ale bohužel, není večer. Hmm, nechám svého asistenta, ať ji unese.

-

Pohled nikoho:

Druhý den Paz čekal, až Amanda přijde. Ale jeho asistent se vrátil do jeho kanceláře sám. Pazovi se rozšířily oči. "Kde je?!" Zeptal se a tak silně uhodil do stolu.

Jeho asistent sklonil hlavu. "Promiň, nenašel jsem ji, pane. Musela opustit Madrid." Omluvila se a vysvětlila.

Paz byl tak frustrovaný. "Ne! Vypadni!" Zakřičel na svého asistenta. Jeho asistent se mu uklonil a pak opustil kancelář.

"Najdu tě a zabiju tě, Amando!" Zakřičel.

Po několika dnech mu jeho asistent předal nové dokumenty. Položila je na jeho stůl. Paz zkroutil pusu. "Hmm, doufám, že to jsou dobré zprávy." Pomyslel si. Prohlédl si to a pak uviděl Amandiny fotky a umístění. "Takže, jsi teď v Barceloně! Zabiju tě, Amando!" Řekl si a ďábelsky se ušklíbl.

Paz odcestoval do Barcelony ve své lidské podobě a ve svém soukromém autě. Nikdo neví, že je vlkodlak. "Teď tady vystoupím. Můžete jet první." Řekl svému řidiči, když zastavili u brány sirotčince. Už se tam stmívá. Paz se prochází kolem a pak s sebou nese výbušnou bombu. I když jsou vlkodlaci v lidské podobě, jsou stále silnější a rychlejší než lidé. Takže byl schopen skočit tak vysoko a vloupal se do místnosti, aby vstoupil do budovy sirotčince. Pak uviděl dívky v hale. Viděl jim záda, protože stál za nimi z horního pohledu. "Amanda." Přečetl si Amandino jméno na dresu a myslel si, že to je Amanda, ale je to Madeleine, protože si vyměnily dres. Paz se zazubil a myslel si, že Amandu opravdu zabije. Pak zasadil bombu z rohu a stiskl tlačítko. Bomba vybuchne za 5 minut. Paz se cítil tak šťastný a díval se na výbušnou bombu. "Sbohem, Amando. Brzy budeš se svými rodiči."

Paz opustil budovu a schoval se za velký strom. Slunce zapadá a on se rozhodne proměnit ve svou vlkodlačí podobu, protože si myslí, že ho z nich nikdo neuvidí. "Všichni budou později zabiti a je to tvoje chyba, Amando! Hahaha!" Řekl si a cítil nutkání slavit.

Po 5 minutách budova vybuchla. Paz se nezadržitelně smál, když sledoval, jak budova vybuchla a zřítila se.

Amanda, která byla venku, běžela k budově, ale uviděla známého tvora. Její oči se znovu rozšířily a její tělo se začalo třást. "Ten vlkodlak!" Pomyslela si. Ale pak..

"Co se tady děje?" Zeptala se Amandy paní Wrightová. Paní Wrightová a pan Wright vystoupili z auta. A jsou to miliardářská rodina, která se chystala adoptovat Madeleine. Amandiny oči se rozšířily, když cítila, že si jí Paz všimne. Ale pro Paze si jich ani nevšiml. Byl tak zaneprázdněný tím, že se smál jako blázen. Amanda objala paní Wrightovou. Ale pak si paní Wrightová přečetla Madeleinino jméno z dresu, který měla Amanda na sobě. "Madeleine?" Zavolala paní Wrightová Amandu a myslela si, že je to Madeleine.

Amanda si něco uvědomila. Vzhledem k tomu, že je její život v nebezpečí a vlkodlak si myslel, že zemřela, může použít Madeleininu identitu, aby ji oživila a žila normálně. "Promiň, Madeleine, musím předstírat, že jsem ty." Pomyslela si Amanda. Amanda se pak podívala na paní Wrightovou a objala ji. "Ano, mami. Jsem Madeleine."