## Kapitola 8: Výbuch

Pohled nikoho:

Madeleine nabídla Amandě ruku. „Jsem Madeleine, ráda tě poznávám.“ Představila se a usmála se na ni. Amanda jí úsměv oplatila: „Děkuji.“ Poděkovala jí.

Gemma cítila, že atmosféra je tak dobrá. Usmívala se, když se na ně dívala. „Dobře, holky, prosím, postarejte se o Amandu, já na chvíli odejdu.“ Řekla Jemma a odešla z pokoje. Zavřela dveře a odešla z chodby jejich pokoje.

Millie zvedla obočí a založila si ruce. Zamračila se na Amandu. „Hej, máme tu jen 4 postele! Budeš spát na zemi?“ Zeptala se sarkasticky. Nancy a Cath se strašně smály. Amanda si až teď uvědomila, že tu není žádná postel navíc. 'Věděla Jemma, že tu mají jen 4 postele?' Pomyslela si Amanda.

Madeleine chytila Amandu za ruku. „Bude spát se mnou. Moje postel je docela prostorná, takže myslím, že se tam vejdeme.“ Řekla Madeleine a pak se podívala na Amandu. „Že jo?“ Řekla a mrkla na ni. Amanda se na ni podívala a usmála se. ‚Madeleine je opravdu laskavá. Jsem ráda, že tu někoho mám.‘ Pomyslela si Amanda.

Millie zkřivila pusu a odhodila si vlasy. „Ať si!“ Zakřičela a cítila se otráveně. Přešla k Amandě a ramenem do ní strčila. Nancy a Cath ji následovaly a pak unisono protočily oči. Všechny tři odešly z pokoje.

Amanda se na ně zamračila. ‚Ty holky jsou takové mrchy.‘ Pomyslela si.

Madeleine položila Amandě ruku na rameno. „Nevšímej si jich, pomůžu ti s tvými zavazadly a ustelme si postel, ano?“ Řekla Madeleine a usmívala se na ni. Amandě bylo u Madeleine opravdu teplo. Byla opravdu šťastná.

Po vybalení všech věcí se Madeleine a Amanda rozhodly jít ven. Madeleine Amandu provedla po sirotčinci. Pak ale uslyšely něco z reproduktorů na chodbě. „Dívky, mám oznámení. Prosím, přejděte do auly.“ Oznámila Jemma.

Madeleine a Amanda se na chvíli zastavily. „Ach, zajímalo by mě, co to bude?“ Divila se Amanda. Madeleine ji chytila za ruku. „Pravděpodobně si zase někoho adoptují.“ Odpověděla Madeleine.

V aule seděly Amanda a Madeleine vzadu. Jemma byla na pódiu a držela mikrofon. Probíhala prezentace. Za Jemmou byla velká obrazovka a o něčem diskutovala.

„Tohle jsou pan a paní Wrightovi.“ Řekla Jemma a ukázala jejich tváře v prezentaci. „Jsou to velmi vlivná a miliardářská rodina.“ Pokračovala. V tu chvíli ale všechny dívky křičely a byly nadšené. „Kontaktovali nás a chtěli holku jako dceru. Takže se naše správa rozhodla poslat k nim naši nejlepší holku ze sirotčince.“ Oznámila s jasným úsměvem.

Jemma pokračovala v prezentaci a všichni byli překvapeni. „Je to Madeleine. Jejich fotky neviděli, protože se s ní chtějí setkat osobně. Zítra přijedou do našeho sirotčince.“

Madeleine byla tak šokovaná a rozšířily se jí oči. „Páni, to jsem já.“ Vyjekla. Amanda se na ni podívala a usmála se. „Mám z tebe takovou radost, budeš mít novou rodinu.“

Madeleine Amandě přikývla. „Stejně tě tu budu navštěvovat, Amando.“ Řekla Amandě. Obě dívky byly opravdu šťastné. Madeleine byla nadšená a nemohla uvěřit, že byla vybrána právě ona.

Večer se po večeři vrátily do svého pokoje. Millie a její kamarádky tam také byly. Všechny ležely na svých postelích. Amanda a Madeleine spaly vedle sebe.

„No, Madeleine musí být šťastná, protože si ji adoptuje miliardář.“ Millie se jim úmyslně posmívala. Ležela na druhé palandě, čelem k Amandě a Madeleine. Byly v dolní palandě. Millie se dívala na Madeleine a Amandu, bokem k nim.

„To je jisté. Amanda musí být teď taky šťastná, protože bude mít Madeleineinu postel. Hahaha!“ Posmívala se jim i Nancy a zlomyslně se smála. Vlastní horní palandu z Milliny palandy.

Madeleine už spala. Amanda byla ještě vzhůru a poslouchala jejich posměšky. ‚Proč jsou ty holky takové mrchy? Jsou tak znuděné?‘ Pomyslela si Amanda.

„Ale když Madeleine odejde, Amanda nebude mít žádné kamarády. Hahaha!“ Millie se strašně smála.

Amandě už to nemohla vydržet. Vstala z postele a přišla k Millie. „Hej, nemůžeš už držet hubu? Už je pozdě!“ Zakřičela na ni Amanda stojící vedle Milliny postele.

Millie slezla z postele a postavila se před Amandu. „Hej, jsem starší než ty! Měla bys mít úctu!“ Zakřičela Millie zpět a ukázala na Amandu.

„Ty jsi ta, která je neuctivá, už tu spíme, ale ty jsi tak hlučná! Taková otravná ošklivá holka!“ Amanda Millie nadávala, protože se na ni zlobila.

„Cože? Ošklivá? Jak se opovažuješ!“ Millie se cítila trapně. Začala Amandu napadat a tahat ji za vlasy. Amanda ji také tahala za vlasy a začaly se prát jako kočky.

Madeleine se pak probudila a zastavila Amandu a Millie. Objala Amandu. „Hej, Millie, přestaň šikanovat Amandu! Nahlásím tě slečně Jemmě!“ Madeleine vyhrožovala Millie, aby přestala šikanovat Amandu. Millie zatnula zuby a kvůli frustraci se jen vrátila do postele.

„Pojďme zpátky spát, Amando.“ Řekla Madeleine a upravovala Amandě vlasy.

Druhý den měly všechny na sobě dresy. Byla na nich napsaná jména. Madeleine si balila věci. Amanda jen seděla na posteli. ‚Madeleine mi bude chybět, ale zaslouží si to. Mám z ní radost.‘ Pomyslela si Amanda.

Madeleine přišla k Amandě a sundala si dres. „Tady, pojďme si je vyměnit.“

Amanda se usmála a pak si sundala svůj. Oblékly si dresy jedna druhé. Chtěly to mít jako památku. Během krátké doby se z nich staly nejlepší kamarádky. Objaly se.

Všichni se shromáždili v hale. Chtěli vlivnou rodinu přivítat velkolepým způsobem. Jemma to zorganizovala, ale něco oznámila. „Dobře, musím nejdřív odejít. Setkám se s nimi a později se vrátíme.“ Oznámila šťastně. „Jak dlouho budeš pryč?“ Zeptala se Millie.

„Jen 30 minut.“ Odpověděla. Jemma odešla ze sirotčince. Všichni zůstali v hale. Millie přišla k Amandě. „Amando, mám prosbu. Je to v pořádku?“ Zeptala se.

Amanda se na ni podívala. „Co to je?“ Zeptala se.

„Prosím, pomoz mi najít náušnici. Ztratila se mi. Ztratila jsem ji venku.“ Požádala Millie.

Amanda jen přikývla. „Takže mám jen jít ven a hledat ji?“ Snažila se Amanda ujistit.

Millie přikývla. „Ano, prosím. Mimochodem, moc se omlouvám za včerejší večer.“

Amanda zvedla palec a naznačila, že jí pomůže. Amanda opustila budovu sirotčince a řekla Madeleine, že se později vrátí.

Millie a Nancy se potichu smály. ‚Amanda je tak hloupá. Nic takového neexistuje. Hahaha, jen hledej něco, co není, a my ti nedovolíme se sem vrátit. Později zamkneme dveře.‘ Pomyslela si Millie.

Amanda se snažila náušnici najít. ‚Nevím, proč jsem té mrše ještě pomáhala. Ale omluvila se a vypadalo to, že je pro ni opravdu důležitá.‘ Pomyslela si Amanda, ale pak...

„Páni!“ Amanda vyjekla a přestala se hýbat. Rozšířily se jí oči. Budova sirotčince vybuchla, ale ona už byla v bezpečné oblasti, ale stále viděla budovu. Pomalu se otočila. Nemohla uvěřit tomu, co viděla. Cítila se zlomená a začala plakat. Běžela k budově, ale uviděla známého tvora. Znovu se jí rozšířily oči a její tělo se začalo třást. ‚Ten vlkodlak!‘ Pomyslela si.