„Jak dlouho ti to bude trvat? Hodinu? Dostala jsi ten úkol hned první den? Chudinko. Mmm, tak já se najím sama,“ zamumlala Athéna do telefonu, než zamířila k pultu v kantýně a objednala si čokoládový koktejl a pár sýrových sendvičů.

Strčila telefon do kapsy a úlevně si oddechla, když zahlédla volný stůl.

Musí taky nakoupit potraviny. I když má nakupování ráda, tohle nebyl její nejoblíbenější úkol týdne. Už se chystala usednout ke stolu, když zakopla o něčí nohu a upadla, takže jídlo se jí vylilo po celé podlaze.

„Co to k -“

Athéna se podívala na své ušpiněné ruce a oblečení, protože se na ni vylil čokoládový koktejl, a zatnula zuby, než se otočila na osobu, která ji podrazila nohy.

„Ach, chytaly mě křeče do nohou,“ usmál se chladně Simon a Athéna se zhluboka nadechla, protože věděla, že je to alfa, se kterým by si neměla zahrávat.

„Vážně, takhle se mstíš za svou přítelkyni? Nemohl sis vymyslet něco nového? Měl jsi aspoň počkat, až si to jídlo položím na stůl. Jsi šťastný, že plýtváš jídlem? Ty máš štěstí, žes o něj nikdy nemusel bojovat,“ ušklíbla se Athéna a vrátila mu úder za jeho bezmyšlenkovitost tím nejrespektuhodnějším způsobem, jaký dokázala, a Simon, který se kochal tím, jak ji nechal upadnout, se zarazil, když mu její slova došla.

Nazývá ho snad frackem, který se nestará o jídlo a nezná jeho hodnotu?

„No, to svedeš taky na nás? Není naše chyba, že jsi chudá,“ Savannah se rychle chopila příležitosti a povýšeně se ušklíbla, načež Athéna zavrtěla hlavou a usmála se.

„Správně, není to vaše chyba, že nebeská Bohyně Měsíce zapomněla dát trochu rozumu do té vaší maličké hlavičky,“ otřela si Athéna ruce kapesníčky, čímž Savannah donutila zatnout zuby.

Simonův výraz ještě zchladl, když viděl, jak klidně se s tou situací vyrovnává.

Vstal ze svého místa, přišel k ní a zlověstně naklonil ruku.

„Nesuď tak rychle ostatní, tuláku. Kdybych byl tebou, strčím ocas mezi nohy a stanu se otrokem těch nahoře, jak bys měla. Tohle je jen varování, abys mě a členy mé smečky nepřekračovala. Příště už nebudu tak shovívavý,“ řekl Simon, vyšel z kantýny a Savannah spěchala za ním, na chvíli se zastavila vedle Athény, ušklíbla se a odešla.

„Hej, jsi v pořádku? Prosím, nevšímej si ho. Není vždycky takový,“ řekl Fabian a jeho slova zněla nevěrohodně i jemu samotnému.

Všiml si, co se stalo, když si objednával jídlo.

Co se to dnes se Simonem děje? Chápe, že Simon nemá rád tuláky, ale nikdy se takhle nechoval. Mohlo by být něco, co nevidí? Pokud je to tak, musí zůstat téhle Athéně ještě blíž. Fabian si povzdechl.

„To je v pořádku. Profesor nás varoval, že nás takhle budou diskriminovat, když jsme nastupovali. Naštěstí je má vůle získat tenhle titul a dobrý život silnější než tahle alfa taktika, jak mě donutit se sklonit,“ povzdechla si Athéna při pohledu na své oblečení, než si objednala jídlo.

Když Fabian viděl její odhodlání a to, že nebyla ochotná se sklonit před jeho alfou, byl si ještě jistější, že je to skvělá dívka. Poté, co mu zemřela družka, se k Alfě Simonovi chtěly dostat blíž jen dívky z jeho okolí, a i když byl jeho beta, vždycky ho to štvalo.

Poprvé v životě potkal dívku, které na Simona nezáleželo, a nemohl se ubránit úsměvu nad tou opravdovou povahou, která byla jako svěží vánek.

„Budeš jíst takhle?“ zeptal se Fabian a Athéna pokrčila rameny.

„Jídlo má přednost. Mám dvě volné hodiny. Koupím si nějaké levné topy z Walmartu. Řekněme, že mám tušení, že budu potřebovat spoustu oblečení poté, co jsem si hned první den nadělala nepřátele. Zajímalo by mě, jak bude Jake reagovat,“ zasmála se Athéna a Fabian se usmál.

„No, doufám, že ti nebude vadit, když se k tobě přidám,“ doufal Fabian, že svůj plán „poznat ji“ začne už dnes.

„Jasně. Kromě toho jsi beta. Pokud nebojuješ s Alfou, určitě dokážeš odrazit nějaké bety a Gamy, ne? Ušetří mi to nějaký boj,“ řekla Athéna a Fabian se zasmál a uklonil se.

„Fabian je ti plně k dispozici, madam,“ předstíral gentlemanský hlas a rozesmál ji.

Po jídle vyšla Athéna s Fabianem z kantýny na parkoviště, protože jí nabídl, že ji odveze.

„Hej, zapomněl jsem si telefon. Můžeš jít na parkoviště. Za chvíli jsem zpátky,“ řekl Fabian a Athéna přikývla.

Athéna si všimla, že si nějací chlapci hrají na hřišti fotbal, a vytvořila mezi sebou a hřištěm větší vzdálenost, protože nechtěla být zasažena.

Přešla však jen polovinu dvora, když periferním viděním zahlédla míč letící jejím směrem.

Rozšířila oči, když si všimla rychlosti, rychle si zkřížila jednu ruku před obličej a druhou natáhla, aby míč zastavila nebo chytila.

Zastavila míč, zakolísala a zády narazila na drátěné ploty.

Zasykla bolestí, nechala míč vypadnout z rukou a podívala se na dlaň, která měla kvůli intenzitě několik řezných ran a teď krvácela. Vytáhla kapesník, ovázala si ho kolem dlaně a bolestí zamručela, když se trochu moc utáhl.

„To byl drsný zákrok, holka,“ přiběhl k ní jeden chlapec a natáhl ruku, načež se Athéna podívala nahoru a její oči se setkaly spíš s Alfou Simonem než s tím chlapcem.

„Díky,“ Athéna vzala ruku a narovnala se.

„No, uklouzla mi noha. Co jsi dělala, že jsi vlezla do cesty míče? Tak se snažíš získat pozornost, holka?“ zeptal se Simon a všichni chlapci se na alfu nechápavě podívali, zatímco se Athéna hořce usmála.

Oni sami byli bezostyšní, ale jejich alfa jim ukazoval nové výšiny.

Dokonce i začínající hráč viděl, že se chystá kopnout do míče, aby dal gól, ale když viděl, že dívka opouští hřiště, úmyslně do míče kopnul jejím směrem, aby ji zasáhl.

Bylo čisté štěstí, že dívka měla rychlé reflexy, jinak si nedokázali ani představit, kolik kostí by si zlomila, kdyby ji ten míč zasáhl do zad.

„To je v pořádku, Alfo Simone. Pochopila jsem, že na alfu jsi docela nešikovný. Nejdřív ti dostaly křeče do nohou v kantýně a teď ti tady uklouzla. Navrhuji ti, abys pořádně trénoval, jinak to bude škodlivé pro ostatní. Není v pořádku, aby se alfa chovala tak nezdravě,“ usmála se Athéna, otočila se a všechny šokovala. Simon na druhou stranu, který byl připravený vidět nějaké brečení a fňukání, zatnul zuby, když nedostal reakci, kterou očekával.

„Hej, Athéno. Pojďme - co se tu děje?“ Fabian se na všechny zmateně podíval.

„Ta nová je s tebou? Člověče, máš dobrou. Má rychlé reflexy. Jak se otočila a chytila ten míč těsně předtím, než ji mohl zasáhnout. Jako ve filmu,“ poplácal chlapec Fabiana a Simonovy oči ztmavly.

„Kdo vůbec vykopl ten míč z hřiště? Ta hra se hrála tamhle, ne? Jste snad slepí?“ zavrčel na ně Fabian.

Nikdo se neodvážil říct, že tu chybu udělal alfa úmyslně, a Athéna se nemohla ubránit smíchu.

Simonův výraz se ještě víc zamračil, pokud to bylo možné, a chlapci se divili, jestli si ta dívka nehledá smrt.

„Byl jsem to já, Fabiane. A můžu tě ujistit, že nejsem slepý,“ podíval se Simon na svého betu a Fabian šokovaně ustoupil, načež Athéna stiskla rty do tenké linky a sotva ovládala úsměv, protože se jí rty neustále trhaly a musela se kousat do tváří, aby se zastavila.

„Omlouvám se za bezmyšlenkovitá slova, Alfo,“ omluvil se Fabian a Athéna se v duchu ušklíbla.

Využívá svou moc k tomu, aby mu jeho lidé podléhali? Takže ty zvěsti o alfovi smečky Černé jizvy, že je to trhan, byly pravdivé?

Athéna nebyla ten typ dívky, která by bezmyšlenkovitě věřila jakýmkoli zvěstem, protože ví, co zvěst dokáže s člověkem udělat a jak špatně může pošpinit něčí pověst, ale teď, když byla svědkem toho, jaký je to trhan, nemohla si pomoct, ale uvěřila i ostatním příběhům o něm.

„Promluvíme si v mé kanceláři,“ hodil Simon na Athénu ještě jeden nenávistný pohled, než odešel, a Athéna pokrčila rameny.

I když byl pověstný trhan, co udělala, aby se dostala do jeho nemilosti? Byla si jistá, že se s ním nesetkala až do dne pohovoru, kdy do něj narazila. Nemůže být kvůli tomu přece takový, že ne? Pomyslela si, než zamířila k parkovišti a strnula, když jí něco došlo.

„Počkej. Neříkej mi, že Alfa Simon je tvůj alfa, a ne jen nějaký jiný alfa z nějaké jiné smečky,“ zvedla Athéna obočí a Fabian se na ni zmateně podíval.

„Záleží na tom?“ zeptal se.

„Samozřejmě, že na tom záleží. Je Simon tvůj alfa?“

„Ano, proč?“ zeptal se Fabian.

„Protože to znamená, že ho budu muset požádat o povolení k pobytu tady. Nevím, co jsem udělala, ale cítím, že si se mnou úmyslně zahrává. Nenávidí mě. Může to být kvůli jeho přítelkyni nebo kvůli tomu, že jsem tulák, ale doufám, že to neovlivní naše povolení k pobytu, jinak budeme muset jít do jiné smečky. Nemyslím si, že můžu cestovat dvě hodiny. Budu se muset odhlásit,“ povzdechla si Athéna a Fabian zvedl obočí, protože se mu nelíbilo, co slyší.

Byl si jistý, že to není jen kvůli Savannah, ale protože neznal skutečný důvod, nemohl k tomu nic říct.

„Moc přemýšlíš. Neboj se. Uklidním ho,“ řekl Fabian zamyšleně a Athéna si povzdechla.

Doufá, že jen moc přemýšlí.