ABEL

Luna se nahoře ještě oblékala a Elias seděl u mého jídelního stolu, jako by mu to tu patřilo, a jedl snídani, kterou jsem předtím uvařil. Už tak neměl v lásce štěstí, ale načasování měl ještě horší. Zrovna to začínalo být fajn, než dorazil.

„Ty jsi vážně zapomněl, že tu dneska mám být?“ zeptal se Elias a žvýkal kus slaniny.

Ušklíbl jsem se a opřel se na židli. „Jo. Včera jsme na to vletěli ja