LUNO

Než jsem si uvědomila, že pláču, vítr mi chladivě pohladil tváře.

Bylo to… nádherné.

Bylo to u jezera, světlo se třpytilo na hladině. Vzduch stále voněl ranní rosou, i když už bylo deset dopoledne.

Připadala jsem si jako doma.

Zrovna když jsem si myslela, že moje srdce už víc nevydrží, uviděla jsem na vzdáleném konci mýtiny malou stavbu s velkými prosluněnými okny a známým klasickým de